Až Žofie zatopí...

Doba, kdy jsem věřila na Ježíška a Mikuláše je pryč. Teď věřím na Pankráce, Serváce a Bonifáce. Nejlepší způsob, jak uvěřit, je způsob praktický - na vlastní oči. Letos to riskovat nebudu a všechny kytky z balkonu jsem zase hezky zpátky nanosila domů. Už se mi to několikrát vymstilo... Ani letos kluci ledoví nezklamali a zima je tu zpátky. Po šesti letech se nám Ořešák rozhodl plodit. Kéž ty tři dny přežije bez úhony. Možná bych totiž letos zkusila ořechovici:)

Vrtalo mi hlavou, jak je možné, že tahle pranostika funguje. Dočetla jsem se, že pochází už z počátku 17. stol. a nešlo jen o plané pověry. Lidé vycházeli z dlouhodobé zkušenosti pravidelného květnového ochlazování, ke kterému dochází vlivem severního až severozápadního proudění vzduchu. Výjimkou nebývají ani studené deště. Kytky pak dávali naši předci ven až na Žofii.

Je-li květen prostuzený,

bude roček vydařený.

Jabloň

Rozrazil rezekvítek ("Bouřka")

a zase pomněnky

Srdcovka potřetí. A konečně v celé své kráse.

Hořec Kochův (bezlodyžný)

Sedmikráska obecná Aetna