Trochu jinak

Můj první pokus nacítit styl a vkus druhé osoby a zároveň zůstat věrná tomu svému. Moje oblíbená kadeřnice Lenka mě poprosila o vánoční výzdobu svého salonu. Myslím, že se povedlo!

Prostě Šumava

Evča mě pozvala na jógový víkend na Šumavě. Kromě cvičení, meditace a vířivky jsme ještě stihly dva výlety. V mlze, v dešti, na slunci - všechno mělo něco do sebe.

Afrodiziaka

Ve čtvrtek jsem se na několik hodin ponořila do světa vůní. Díky Katce z Dobrých vůní jsem se dozvěděla mnoho informací o vykuřovadlech a způsobech vykuřování. Tématem semináře byla afrodiziaka nejen v partnerství, ale také ve vztahu k sobě (ve smyslu sebelásky). V závěru večera jsme si potom namíchali osobní směs, což byl pro mě krásný zážitek plný alchymie.

Zjistila jsem, že je mi vykuřování prostoru asi bližší, než používání éterických olejů. Určitě je to jistou zemitostí, kouřem a přítomností ohně. Už jen kvůli tomu, že olejíčky se většinou kapou do vody a já s vodou nejsem úplně kamarád :)

Předvánočně

Zanedlouho mi začne sezóna vánočních věnců. Už se moc těším - mám ráda kombinaci červené a bílé. Zatím jsem tak lehce předvánočně jela obdarovat rodinu. :)

Lehkost

Oblíbila jsem si Johaniny černobílé kresby. Jsou tak jemné a něžné, ale zároveň nekompromisní a přímé. Pokaždé mě překvapí, jaké emoce ve mně vyvolají. Koupila jsem si kalendář na příští rok a už několikrát jsem si ho prohlédla tam a zpátky. Líbí se mi i myšlenky, které Johana u svých obrázků píše. Nutí mě se zamýšlet.

Obrázek, který se mnou hýbe hodně, ale bohužel není v kalendáři:

„A chceš mě vlastně chránit, anebo mě mít v hrsti?“

Johana na Instagramu

            na Facebooku

Polička

Konečně jsem se dočkala - poličky v kuchyni! :-) A moje džungle se má zase kam rozpínat.

Momentálně suším další dávku křížal, protože se někam jednoduše vytratily. :) A louskání ořechů nemá konce...

Teplý listopad

Je teplo a jsem stabilizovaná. :) Tak bych mohla prostřednictvím dvou slov shrnout svůj aktuální stav. Vyskytuju se v jakémsi bezčasí, ve kterém nemám výkyvy. Necítím velkou radost z toho, že se mi povede oběd a všem moc chutná, ale nejsem ani extrémně smutná z věcí, které by se mě dřív dotýkaly. Dalo by se to popsat jako taková emoční plochost. Pluju si.

Pár listopadových obrázků od nás. :)

Od dětí

Sedím u nich v pokoji, když jsou zrovna ve škole. Sem tam něco srovnám, ale ne moc, protože pak to nemůžou najít. Ale vždyť jsme to tady přece měly, mami, uklizený... Pochopila jsem, že ne každý potřebuje mít čistý stůl. Vzpomínám na svého bratrance, u kterého jsem jako malá měla vždycky potřebu mu tu horu věcí na stole urovnat v dobré víře, že bude mít radost. Nikdy neměl. :)