Pro někoho odpad, pro někoho poklad

Všechno jsem si roztřídila a umyla. První část.

Kroužky na záclony - to je přesně to, co mi na chalupě chybělo...

Tenhle porcelán vůbec neznám. Je nádherný, ale hodně křehký.

V korunách stromů

Častokrát chodíme na procházku kolem řeky a díváme se na starý dům: "Tam bych se chtěla jednou podívat..."

A najednou tu stojím se svojí kamarádkou z dětství. Prý si můžu vybrat, co chci. No, existuje snad lepší výzva? Dnešek byl pro mě zase jedním z těch nádherných! Neodjela jsem s prázdnou, ale o tom příště:)

Příjemně strávené odpoledne. Tak takhle se dá bydlet ve městě. K neuvěření! Renčo, díky a fandím ti. Ty to víš:)

Kachny....kachny.....kachny....

Kompostujem

Katka, naše dárkyně žížal, mi připomněla, že bych mohla napsat o tom, jak se daří našemu kompostu. Jestli to vůbec funguje:)

Vermikompostér jsem uvedla do provozu někdy v půlce září. Po 4 měsících je čas na rekapitulaci.

Ze začátku jsem se trochu zalekla návodu. Měla jsem obavu, abych žížaly hned nepřekrmila. Proto jsem jim nedávala všechno, co jsme vyhazovali. Nechtěla jsem, aby se najednou vermikompostér zaplnil a začal zapáchat. Místo pro něj jsem totiž vybrala přímo v kuchyni vedle kuchyňské linky. Taky jsem slyšela, že se můžou objevit mušky octomilky.Objevily se jednou, a to poté, co jsem přidala hodně odpadu najednou. Jednou za čas přidám lopatku obyčejné hlíny a promíchám. Žížaly se množí poměrně rychle. 

Momentálně máme 3 patra odstupňované podle stádia rozkladu:) Na dně se tvoří tzv. žížalí čaj, tedy tekuté hnojivo, které se ředí s vodou a používá se k zalévání rostlin.

Holky je rády krmí a sledujou.

"Bety, kdo je naše rodina?"

"Táta, máma, Any, Bebe, Fíbí (pes) a žížaly."

horní vrstva

prostřední vrstva 

spodní vrstva - téměř hotovo

žížalí čaj

Srdeční

Po dlouhé době jsem si pořídila parfém. Vybrala jsem od Karla Hádka z edice Čakrových parfémů. 

Parfémy jsou vyrobeny z éterických olejů a stimulují právě tu čakru, kterou máte potřebu posílit. Zakoupit si můžete vzorky všech sedmi parfémů a vyzkoušet, co vám sedí nejlíp. 

Mojí vůní (opravdu mi voní ze všech  nejvíc) je Anahata - srdeční čakra. Ovlivňuje plíce, dýchací systém a oběhovou soustavu, imunitní systém, lymfatické žlázy. Tahle čakra je spojená s mentální vrstvou aury a jejími protiklady jsou nově nastupující a staré myšlení. Člověk se stává společenským, otevřeným a přátelským a je v kontaktu se svými pocity.

Vůně: růže, túje, jedle, mateřídouška, mandarinka, citron, muškátový ořech

Dědečku, přečteš mi příběh?

Lesní školka Berounka přišla se zajímavým nápadem. Zorganizovali cyklus mezigeneračních setkání 

s názvem "Dědečku, přečteš mi příběh?". 

Je to jednoduché - přijďte a přineste si s sebou polštář. Místní babička či dědeček si pro vás připraví pohádku.

Prvního setkání se ujal dědeček - včelař, který nejen, že četl vyprávění o včelách, ale také setkání doplnil svým povídáním o jejich nezastupitelnosti v přírodě. Pro děti si pečlivě připravil vystřižené obrázky a přinesl ochutnat med.

Další setkání:

21.2., 21.3., 18.4., 23.5., 20.6. 2014 vždy od 16.30 hod.

Podkrovní místnost na Obecním úřadě v Druztové
K dispozici herna pro rodiče s menšími dětmi, polštář na sezení s sebou.

Co je rok?

Dnes je to rok, co píšu svůj blog. 

Je to 296 příspěvků našeho bytí. Několikrát jsem si ho prolistovala, zavzpomínala a uvědomila si, co všechno se za tu dobu odehrálo.

" Většina lidí má dojem, že náš svět je něco mimo nás, něco, co s námi osobně nemá nic společného, něco, co si žije svým vlastním životem a je zcela nezávislé na naší vlastní vůli...a hlavně, všichni jsou vůči tomuto obrovi jménem Svět naprosto bezmocní.

Každý z nás jsme součástí celku, a tudíž máme na celek vliv. I to, že si myslíme, že žádný vliv nemáme, i to je náš vliv. I to, že se necítíme součástí tohoto celku, i to je náš díl, který tomuto celku přinášíme. Tím vším ovlivňujeme svět, tím vším, i případným netvořením, povalováním se u televize a alibismem tvoříme tento svět."

Zdeňka Jordánová

Děkuju vám všem, kteří mé příspěvky čtete a píšete mi. Hřeje mě to!
Díky všem, kterým můžu být inspirací.

Glo glo glo

Tak jsme spolu doma 14 dní a jsem docela unavená. Ta izolace mi nesvědčí. S jedním marodem si to tady dovedu představit reálně. Budeme si způsobně číst, zahrajeme si nějakou hru, koukneme na pěknou pohádku. Hahaha

Tak na přežití!

Anežčin kašel. Týden jsme ho přemlouvali, ať odejde. Dneska ho čeká žhavení lebky zvané Budík.

ZeMě

Sobotní den s Kačkou a Jankou z Lesní školky a školy ZeMě.
Moc hezké video o tom, jak žijí svůj život např. zde.

Odnesla jsem si spoustu zajímavých myšlenek, které bych shrnula asi takhle:

"Prosíme ty, kteří tvrdí, že něco nejde, aby nezdržovali ty, kteří už to dělají."

Další zajímavé odkazy:

Lesní školka Berounka - Lenka a její láska k dětem a přírodě. Momentálně staví zázemí pro svoji školku  - slaměnohliněný domeček. Držím palce!

Koventina - hodně lidí zná knihu Respektovat a být respektován. Část bývalých lektorek tohoto kurzu založilo Koventina, o.p.s., která pořádá kurzy Zkušeností k respektování vycházející z více zdrojů respektujícího přístupu (Naomi Aldort, Marshall Rosenberg, Rebeca Wildová aj.). Koventina nabízí prožitkové vnímání a jejich kurzy jsou postaveny zejména na zkušenostním učení.

Luční školka Prusiny - Eva a její budova bývalé školy v Prusinách. Dnes středisko ekologické výchovy a luční školka.

Co nemáme, objednáme...

Když venku není sníh, uděláme si ho doma. Zábava na celé dopoledne...

Domácí modelína:

300 ml vody

150g hladké mouky

75g soli

2 lžíce octa

1 lžíce oleje

potravinářské barvivo

příp. vonné esence

Ve vodě si rozmíchejte potravinářské barvivo, ocet a olej. Na teflonovou pánev dáme mouku, sůl a vodu s ostatními ingrediencemi. A mícháme. A pořád mícháme. A vydržíme:) Vytvoří se nám tuhá hmota ve tvaru koule, kterou necháme vychladnout. V lednici vydrží poměrně dlouho, vyzkoušejte...

Dobrá zpráva je, že na "sníh" nepotřebujete potravinářské barvivo. A voní nám po eukalyptu.

Resumé

Ne ne, dnes není výjimečný den. Jen mám prostě takovou náladu:)

Jeden lednový večer

Má to něco do sebe. Když je brzy tma, člověk se dřív zklidní a naladí na odpočinek. Anežka se probudila v půl šestý večer, takže jsem brzké usnutí nečekala. Chtěla pustit film, jak ten pán chodí měnit k té paní drobný. Líbí se jí, jak na ni kouká a je to do ní zamilovanej.

Já plstím a přemýšlím, co všechno se dá udělat z jablek. Máme jich ještě několik beden ve sklepě. Taky bych měla (chtěla) víc číst. Hromádka se kupí, ale když zalezu do postele, moc síly mi už nezbývá. Maximálně na jednu kapitolu a pak mi knížka padá na hlavu.

Datlový dort od Any

Duhově

Nedávno nám Anežka vyprávěla o pokladu, který půjdeme hledat na konci duhy. Seděli jsme v autě a někam jsme jeli.

"No máš takhle Anežko," začal Petr ze široka, "duha nemá konec, to bysme chodili pořád dál a dál. Je to optický úkaz a vzniká odrazem světla.....(bla bla bla bla).....a to barevné spektrum....(bla bla bla bla)."

...chvíli ticho....

"Aha."

A iluze jsou fuč.

Tančím

Holky chtějí pořád tančit na koledy. Jedou tu i dneska a já jsem ráda, že se zabaví. Vybrat totiž v klidu pohádku, která by se líbila oběma, je nadpřirozený úkol. Anežka je s námi týden doma s Pátou nemocí. Pečem jablíčka, pijeme lipový čaj s medem (Vidím, jak Any dává napít Betce ze svého hrníčku - prý aby byla taky zdravá:)), hrajem si. 

"Holky, pojďte si hrát.."

"Teď ne mami, musíš to vydržet!"

Přijdu a vidim

...místo, kde jsem nikdy nebyla, a přesto mám pocit, že ho dobře znám. Sem chci na tábor!