Podzim

Podzim - období pouštění. Dneska jsem například pustila počítač, vysavač, vajíčko na zem, pustila jsem vůni z aromalampy, troubu, velkou tašku oblečení, které nenosím, a hlavně myšlenku, že nejsem dost dobrá.

Pusťte se do toho. :)

Nedělní výlet

 Po dlouhé době zase společný výlet - tentokrát do Nepomuku a Muzea veteránů. Místo, kde si to užil spíš Petr. Holky si zase splnily svoje dlouhodobé přání - půjčily si šlapadlo. A já si v retro kempu dala turka za dvacku a užívala jsem si poslední teplou neděli. :)

Křivoklátskými lesy na Brutus do Rakovníka

Petr odjel s holkama na Šumavu a já přemýšlela, co s volným víkendem. Nejprve mě napadlo, že sednu na vlak a pojedu někam do lesů kolem Karlštejna. Měla jsem ale chuť si dát i trochu vína a pořádně si zatančit. A tak jsem, jako za starých časů, sbalila batoh a vydala se do lesů křivoklátských. V Rakovníku na koupališti totiž hrála moje oblíbená kapela Brutus - bigbít mého mládí. :) A tak jsem si dala skvělý oběd, kávu a dvě desítky kilometrů do nohou, abych si pak večer mohla dát trochu vína do hlavy a ustlat si na lavičce u parketu. Rovnováha, tomu říkám. :)

Tančím!!

 Celý život mám dojem, že neumím tančit - že necítím rytmus, nejsem ladná v pohybech, nejsem uvolněná... Tohle zaklínadlo se mi od malička opakovalo pořád dokola. Nepamatuju si, kde se vzalo, ale bylo se mnou neustále. Tanec pro mě byla Pandořina skříňka, ze které jsem měla obrovský strach.

A najednou to přišlo. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a řekla jsem si: Ty to ale potřebuješ!

Přichází mi další životní etapa. Rozloučila jsem se s dalším ze svých strašáků a přihlásila se na lekce tance. Něco uvnitř mě chtělo vyskočit radostí ven - chtělo se mi křičet, smát i brečet dojetím, když jsem odtančila svoji první sestavu. Velká věc! Jako byste přiložili poslední dílek puzzle.

Vyrazila na místo, které mám po Šumavě nejradši. Poskládat si, co se vlastně stalo...

Co tě nezabije, to tě posílí!

Další a další a další...

...věnečky a kytky. Nikdy jich není dost :)