neděle 29. prosince 2019

Bublina

„Můžu se zeptat, kam jdete?“ zavolá na mě malá holčička, která si hraje sama u cesty. „Chci jít tam,“ ukážu směrem dopředu, kudy se musím dostat přes les. Cesta se pomalu vytrácí a všude kolem prosakují mokřiny. Holčička si mě prohlídne: „Ale tam už se nedostanete, tam je jenom můj domeček.“ Znovu se podívám směrem dopředu, ale žádný domeček nevidím. Vypadá to, že jdu přímou cestou na skládku. „A nevíš, kudy se dostanu tam do té vesnice?“ ukážu přibližně po paměti směr. „Tak já vám to ukážu, pojďte za mnou.“

Následuju malou holčičku a najednou zaslechnu ženský hysterický řev: „Laurooooo! Říkám ti, Laurooo, mazej domů! Mazej!“ Blížíme se k vratům chaty, která nemá okna, všude kolem je neskutečná skládka a bordel. „Tak běž domů, když tě maminka volá, já si nějak poradím,“ začínám věřit tomu, že tu tedy opravdu někdo bydlí a nervózně se nadechnu. Radši bych byla pryč. Ten ženský hlas mi není ale vůbec sympatický. „To nevolá na mě,“ otočí se holčička, „to je na psa.“ V tom se z vrat vyřítí velký chlupatý pes, kterému se očividně nelíbím a začne šíleně štěkat. „Asi vás pokouše,“ špitne holčička, ale to už na mě ta vzteklá koule skočí, zakousne se mi do mikiny a škubne. Mikina se trhá, nohy mi ztuhnou a čekám na svůj konec. Úplně odevzdaná a vystrašená. Najednou v sobě zmobilizuju poslední zbytky sil a zakřičím něco ve smyslu, ať toho psa ze mě někdo sundá. Žena nepřestává řvát na psa a stejným nepříjemným tónem řve na mě, jestli jsem pokousaná. Já nejsem schopná ani určit, co se stalo.

Z chaty vybíhá v trenkách muž s úplně rudýma očima a blekotá, že se omlouvá, že to je kavkazák a pořídil si ho kvůli uprchlíkům. Že tam moc lidí nechodí, tak brání. Klepu se. Za ním vybíhají ve spodních kalhotkách dvě motající se ženy. Chvíli mám pocit, že jsem ve špatným filmu. Hlavou mi proběhne myšlenka, že z celého osazenstva věřím jen té malé holčičce. „To musíte tudy, tam je pole a to je zvoraný. Lucka vám ukáže cestu. Lucino, běž s paní.“ Snažím se alespoň trochu usmát, ale moc mi to nejde.

Lucka jde se mnou kousek lesem, je vidět, že je zvyklá. „Ty tu bydlíš s mámou a tátou?“ zeptám se opatrně. „Ne, máma bydlí v Německu. Jsem tu s tátou a jsou tu nějaký tety.“ „Aha,“ vypadne ze mě a pak už jen mlčím. Přehrávám si, co jsem během chvilky zažila. V jaké bublině si to žiju, a že ani trošku nevím, co je opravdu za ní.




sobota 28. prosince 2019

Když přijdou dárky na míru

Přijímání a dávání dárků - velké téma. Tos nemusela! Vždyť si nic nedáváme! Děkuju, ale já pro tebe nic nemám! Fráze, které známe všichni. Baví mě sledovat, jak lidé různě přistupují k rozbalování dárků, projevování radosti nebo rozpaků.

Já se od malička raduju ze všeho. Baví mě dárky z cest, dárky ručně vyrobené, drobnosti i pozornosti. Co ale oceňuju nejvíc, je umění všímat si detailů, pozorovat dění a číst mezi řádky v průběhu celého roku. I já se to učím. Jakmile se někdo z mých blízkých zmíní o tom, co má rád, na co vzpomíná z dětství, co by potřeboval nebo co se mu zdálo, ihned si zapisuju nejen do hlavy, ale taky do svého notýsku. Vždycky se to hodí. :)

Speciálně letos děkuju za všechny ptačí dárky. Ale navíc jsem dostala i skutečný dárek! :) ♥

pátek 27. prosince 2019

Vánočky 2019

Letošní Vánoce proběhly nad míru v poklidu. Stromek včas, ryba včas, dárky nakoupené i zabalené. Stihli jsme příjemnou procházku na Štědrý den, kam chodím moc ráda. Je to skála nad Berounkou na Sedlecku. Jediné, co mi chybělo, byl mráz (o sněhu ani nemluvím) - vypadalo to spíš na pěkné předjaří. Na Boží hod přijel zbytek mé rodiny a bylo veselo. Kytara, vínko, děti. Radost. :)

Jediné, co nám atmosféru předčasně ukončilo, byl stav Anežčina křečka. Už jsme mysleli na nejhorší a odvezli ho na veterinu. Ale Kuky se vrací. S antibiotiky, umělou výživou a chutí žít. Tak držte palce, piplám ho, jako kdyby byl poslední svého druhu na naší planetě.













pondělí 23. prosince 2019

sobota 21. prosince 2019

Vánoční slavnost

Středeční vánoční setkání plné zpívání, tančení a hraní, dobrého jídla a radosti. Děkujeme všem, kteří s námi přišli pobýt - užili jsme si vystoupení dětí, byli jsme u vydání první básnické sbírky, prošli jsme si adventní spirálou, zatančili si na diskotéce a prožili si dlouhou noc venku u ohně.

Ve čtvrtek ráno se většina z nás vzbudila ve škole. Sešli jsme se na kruhu, zazpívali jsme si koledy a napsali přání do krabice, odkud jsme si potom mohli vylosovat jedno právě pro nás. Rozdávali jsme si dárečky osobní i společné. Taky jsme se vrhli na úklid zahrady, nasypaly jsme ptáčkům a vyvěsili lojové kroužky, aby měli během Vánoc dostatek. Holky si s radostí zahrály Dixit, který jsme objevili pod stromkem. A teď už zbývá jen to těšení se. :)
















pátek 20. prosince 2019

Drobnosti

Dárky, které jsem vytvořila pro moji skupinu dětí v Koventince. Použila jsem půl skořápky z vlašského ořechu, jutový provázek, dřevěné minifigurky z papírnictví (našla jsem na pultu) a sušenou hortenzii. Cena minimální, paráda veliká, co myslíte? :)


neděle 15. prosince 2019

Vánoční slavnost

Součástí letošní slavnosti bylo představení tří projektů, na kterých děti tři měsíce pracovaly. Kluci a holky z projektu Vaření a pečení pře...