Na letošní školní vánoční setkání nám krásně vyšlo počasí. Byl to poslední den, kdy bylo slunečno a sněhobílo. Dopoledne jsme s dětmi a se Zdeňkem připravili spirálu (resp. hlavně já a Zdeněk, děti se převážně klouzaly z kopce). Napadl mě při tom známý citát: „Nic si z toho nedělejte, že Vás děti neposlouchají, ony Vás stále pozorují.“
Ráďa zatím se skupinkou divadelníků nacvičovala divadlo. Moc se mi líbilo, jaká dobrovolnost tu vládla. I kluci, kteří se nechtěli zapojit do hraní, ale chtěli spolupracovat, se účastnili jako osvětlovači či kulisáci.
Letos jsem se rozhodla, že budu úkoly pečlivě delegovat a nebudu chtít všechno zvládnout sama. Někdo chystal oheň, někdo přinesl jablka, Ruu měla na starosti rozsvícení spirály, v půl šesté měl dorazit anděl.. Aha, anděl tu není. A všichni už jdou ven. Má někdo číslo na anděla? Co má dělat anděl? Kde je Lucka?
Lucka hledá klíče od auta, které někde ztratila a do toho Betčinu mikinu. Ta pofňukává, že nemůže ven. Hledám, co se dá, všechno bez úspěchu, kumulace lidí na jednom místě je zvlášť veliká. Jdu na zahradu z druhé strany, tam stojí anděl. Prý čeká na pokyny od Petra. Od Petra? Aha. Na zahradě mě odchytne Zdeněk. Říkám, že anděl je za rohem. Spirála svítí už hodinu. Doufám, že než tam všichni dojdou, nezhasne. Za chvilku už všichni stojí u spirály (včetně anděla uprostřed) a v tichosti písně Anděle bělostný prochází po jednom symbolicky do svého nitra.
Ve výsledku to byl úžasný večer. Děti si téměř samy připravily několik vystoupení, zpívali jsme a hráli do noci u ohně, děti si užívaly diskotéku ve třídě a nakonec jsme ulehli do spacáků.
Veselé Vánoce! Máme nejlepší tým na světě!
Ráďo, Petře, Evo, Ruu, Zdeňku, Kvítí. Jsem za vás vděčná!
.JPG)
