Zabydlování

Holky se pomalu stěhují do domečku. Zatím to nechávám na nich. Krásnou patchworkovou deku jsem dostala od kamarádky, stoleček jsme našli na půdě a ještě čekáme na dvě malé židličky, které Petr slepuje - školka je chtěla vyhodit.

Zbývá ještě spousta detailů - dodělat okna, sem tam nějaké prkno, okap, natřít dveře a dodělat postel, která se bude pomocí řetězů spouštět kolmo ze zdi. (Tak jsem zvědavá, jestli se to ze sekce "plány" přesune do šuplíku "realizace".)

PiŠKVORky

Starý šuplík, který už dávno nemá svoji skříň. Nejprve jsem ho ošetřila toluenem (kvůli červotoči) a pak barvou na dřevo nakreslila čtvercovou síť. Konečně jsme využily kameny, které jsme sesbíraly v Otavě v létě 2013. Any s Bety na ně nakreslily křížky a kolečka a mohly jsme se začít učit hrát piškvorky. Během chvilky pochopila Anežka i "dámu", přestože čtverečky nejsou barevně odlišené. 

A nakonec už jen stačí šuplík otočit, kameny do něj naskládat a zašoupnout ho někam... zatím ještě nevíme kam, ale určitě najde místo v domečku.

Otava 2013

Trpaslík

Dlouhou dobu byl ve stavu rozpracování, protože jsem slyšela z mnoha stran: "Zpomal." A tak ležel v igelitce. A protože už se dětský domeček blíží do stavu hotového, napadla mě varianta, že bych skřítka, bez zatím určeného majitele, mohla darovat domečku. A já jen doufám, že nebude nikam cestovat po světě a zůstane u nás. :)

Kombinace suchého a mokrého plstění.

Stavím(e)

Vytáhla jsem z půdy dřevěnou stavebnici z mého dětství. A tak jsme k domku postavily farmu.

Už lítají. Zatím 4 sýkorky a jedna hrdlička. Ta se trápí každoročním problémem, jak se ze střechy krmítka dostat dovnitř. A trochu toho lesa - pro pocit bezpečí:))

Neumětelské okénko

Nedávno jsem se ptala mamči: "Mami, co mě bavilo, když jsem byla malá? Jako co jsem dělala fakt s nadšením?" "Tebe nic nebavilo." :) ...aha

Tím "nic" byly míněny "ruční práce" - vášeň mojí mami. Já jsem prostě odmítala učit se šít, plést a háčkovat. A dodnes toho lituju. Moje rebelská léta,kdy všechno, co bylo od rodičů, bylo špatně, jsou pryč. Třeba to doženu.

Naštěstí máme mami - babi. Postarala se o teplejší variantu vybavení domečku.

Zahrada

Začalo to tím, že jsme potřebovaly mrkev pro králíka. Jedna nikdy nestačí, a tak mě napadlo, že bysme už konečně mohli být v domečku samostatní. A tak máme první zahrádku se zeleninou. Vše jde sklidit a pak znovu zasadit.

Sekundárně jsem vlastně vytvořila pomůcky pro rozvoj jemné motoriky. Betka ji miluje. Učí se názvy zeleniny a prostírá ji panenkám na stůl.

Když už jsme u té samostatnosti, nosnice v klecích nejsou zrovna náš šálek kávy. 

Snídaně šampiónů

Párty

Nedávno jsme v našem domečku přichystaly oslavu narozenin. Vyzdobily jsme obývák a hrály si. Čekala jsem, jak to Any pojme, abych se inspirovala pro její narozeniny. Ptala jsem se i na narozeninový dárek a stále trvá na tom, že chce jo-jo. Kéž jí ta skromnost vydrží.

Já SAMA

Dnes ráno, když jsem polomrtvá ležela v posteli a slyšela z pokoje, jak si holky hrajou, jsem si uvědomila, jak velké děti už máme. Ty tam jsou časy, kdy jsem po nocích nosila brečící neutišitelné miminko a často pak následně brečela s ním, protože jsem únavou sotva stála na nohou. Máme samostatné jednotky. Doslova. A jsem na ně moc pyšná.

Ráno vstává zpravidla první Betka. Už nevolá z postýlky "mami", už ví, že lepšího výsledku dosáhne voláním "Any". Anežka se bleskově vzbudí, zabouchne dveře z pokoje (aby Betka nemohla v tak nekřesťanskou dobu útočit na ložnici), otevře jí západku na vrátkách z postýlky a jednoduše si spolu hrajou. Dokud nám nezvoní budík. Je to sen. Myslela jsem, že se toho nedočkám:)

Po zazvonění budíku nebo našem zavolání obě přiběhnou a Anežka pronáší každodenní hlášku: "Vedu návštěvníka!" nebo "Přichází zběsilý Bebouš!" a za ní už podupává nejmladší člen. A pak si chvilku lebedíme. Všichni spolu.

Novinky z domečku...

Placky na stůl

Trvalo nám docela dlouho, než jsme se rozhodli pořídit si podtácky na stůl. Nic nám nikde nepadlo do oka. Až Petr vymyslel následující řešení. Doporučuju použít tvrdší dřevo, které se nařeže na kolečka a podle potřeby se natře, nalakuje, naolejuje. My jsme použili teakový olej. Nejkrásnější a nejvíce kontrastní je švestkové dřevo. Ale fantazii se meze nekladou.

Novinky z domečku. Zdravíme!

 

Domeček

Jako malá holka jsem měla sen. Domeček pro panenky. Bohužel jsem ho nikdy nedostala, proto jsem se rozhodla, že si ho splním teď a zároveň jsem taky doufala, že potěší moje holčičky. Základem byl dřevěný domeček od kamarádů, kterým už děti odrostly. Zbytek už byl jen a jen na mně. Vybavování mě úplně pohltilo a rozhodně s ním ještě nejsme u konce. Nově přibyla i schránka na dopisy. A nejvíc mě potěšil manžel, který konstatoval, že by v něm klidně i bydlel.

Teď, když se ohlédnu o měsíc zpátky, kdy domeček spatřil světlo světa u nás doma pod vánočním stromkem, můžu opravdu říct, že to pro mě byly nejkrásnější Vánoce, které si pamatuju. Klid, pohoda, radost a hraní si. Všichni spolu.