Trpaslík

Dlouhou dobu byl ve stavu rozpracování, protože jsem slyšela z mnoha stran: "Zpomal." A tak ležel v igelitce. A protože už se dětský domeček blíží do stavu hotového, napadla mě varianta, že bych skřítka, bez zatím určeného majitele, mohla darovat domečku. A já jen doufám, že nebude nikam cestovat po světě a zůstane u nás. :)

Kombinace suchého a mokrého plstění.

Kabela a další parádičky

První, druhá, třetí taška od Rosy. Tentokrát jsem potřebovala klasiku - prostě černou. A Rosa řekla - tak černou. Látku uvnitř vybírala sama a jednoznačně se trefila! A já můžu jen podotknout - těším se na příště. ;-)

Radost mám i z dalších věcí - třeba, že se dneska udělalo hezky, že mám novou lněnou sukni ze sekáče, která má parádní kapsy, že rostou pro mě nejkrásnější kytky z celého roku. A taky že jsem byla u Lenči na vlasech.

foto: Rosa

foto: Rosa

Bééé

Před dvěma týdny jsem se byla projít - jen já s foťákem, daleko po poli. Najednou jsem z druhého pole zaslechla za remízkem bečení. Podivila jsem se, komu tak daleko utekly ovce. Přešla jsem a za horizontem jsem zahlédla něco, co se jen tak nevidí. Mufloni - bylo jich 25.

A o víkendu tam na mě zase čekali. Nechali mě přijít blíž, utekli až na poslední chvíli. Byl to nádherný, a jsem si vědomá toho, že taky vzácný pohled.

Farma

Vyjeli jsme s Koventinkou na výlet. Cílem byla rodinná farma Alp Rieser na Křivoklátsku. Přivítalo nás milé prostředí česko - švýcarské rodinky. Společně na rozlehlém pozemku farmaří již 15 let. Přivítali nás kávou, mátovým čajem a ochutnávkou výborných kozích sýrů, mléka a syrovátky.Prohlédli jsme si všechna zvířátka - alpaky, kozy, poničku, slepice a pejsky. Jeden z nich nás také povozil ve vozíku, ve kterém byl zapřažený. K obědu jsme si společně opekli špekáčky z nedaleké farmy.

Děti si zkoušely česat vlnu z alpak (která mě překvapila svojí jemností - je daleko příjemnější na omak než vlna ovčí) a také zkoušeli příst na kolovrátku nebo dojit kozu. Škoda jen chladného počasí, ale zas nemůžeme mít všechno. :)

Za soumraku

Zjistila jsem, že mi rituály dělají dobře. Třeba pravidelné večerní procházky osamotě.

Let's drink!

Banán, jablko, máta, meduňka, mladé listy pampelišky, špenát, slunečnicová semínka. Ani jsem nevěřila, jak může být tahle kombinace osvěžující.

Škola v přírodě

Vešla jsem dovnitř a hned jsem viděla jednu třídu, druhou třídu, kuchyňku... Ideální budova pro Koventinku. Krásný dům na samotě, který už léta chátrá. Poprvé jsem tu byla na podzim roku 2007 a už tehdy jsem to cítila - všechno je tu jinak.

A tady podzim 2007:

Malé okamžiky

...velké pokroky. Ani je není vidět.

Přesně to jsem potřebovala

Tři dny zahradní terapie. Na nic jsem nepoužívala hlavu. Jenom jsem tam byla. Nejraději bych zůstala...

Jezírko, které jsem před dvěma lety založila, už začíná krásně zarůstat. Holky se učí střílet z luku, který dostala Anežka k narozeninám. Radost nemám, ale ony jo. Lezou už do špiček stromů a protáhnou se mříží v okně. Petr snad už finišuje s domečkem pro holky. Nějak se to protáhlo - místo domečku to bude spíš taková chatička. Těším se na vybavování.