Další prázdninový

...příspěvek. Každý den se snažíme trávit aktivně, ale samozřejmě někdy dojde i na úplně celý den nicnedělání. Třeba když prší a my si roztáhneme gauč a zkoukneme tři díly Lvího krále. :)

První svatební

V květnu mě oslovila Hanka, která o mně věděla přes Koventinku. Dala mi důvěru a zároveň volnou ruku, abych jí vytvořila svatební kytičku a dvě menší pro maminky.

Děkuju jí za možnost zveřejnění osobních fotek. Bylo mi potěšením!

Skorodámská jízda...

...kojence ještě nepočítám, i když za chvilku to těm ženským ukáže. :) Vyjeli (dobře, teď ho počítám :) jsme s malými zastávkami na chalupu - žádný stres, jen procházky, výlet a odpočívání. Holky si tentokrát potřebovaly nabalit miminka, oblečky a vaničky. Zkrátka rodily a nosily jako o život. :) A to už jsem si myslela, že je fáze panenek pryč.

Hezké to bylo, díky sousedko! :)

Labyrint světa

Při plánování cesty na letní seminář Intuitivní pedagogiky jsme s Evčou našly na mapě místo, kde byl zakreslen Pomník J. A. Komenského. Řekly jsem si, proč se tam nepodívat - máme to cestou. Evča se zmínila, že by si ráda přečetla Labyrint. Přiznám se, že jsem ho taky nečetla, ale nedávno jsme se o něm u ohně hromadně bavili a prý stojí za přečtení.  

A tak tam stojíme u pomníku a zjišťujeme, že právě tady Komenský tři roky žil a Labyrint světa a ráj srdce spatřil světlo světa. Chvilku jsme se rozmýšlely, jestli se podívat i do labyrintu, který tady byl vysázen v roce 2003 a je tvořen z 2003 habrů. Nakonec jsme šly a musím říct, že to stálo za to. Moc se mi líbilo, jak jsme měly každá jiný postup při hledání cesty. Ani jsme nevěděly, jestli má labyrint  nějaký střed, nebo je celý jen průchozí. Střed jsem našla! Vlastně úplně náhodou - když už jsme si řekly, že jdeme zpátky. Uprostřed byly schody do spirály a na nich stočený had. Vyšla jsem po schodech nahoru a nejednou ten nadhled, ta symbolika...

Střed jsem našla, až když jsem ho nehledala - bez chtění a tlaku. Našla jsem Ráj srdce, vyšplhala nahoru a získala nadhled - nad celým labyrintem.. To byl moc hezký pocit - radost a klid zároveň.

Tip na výlet: Brandýs nad Orlicí

Malý krůček pro lidstvo, ale velký pro člověka... :)

Anežčina touha jet na tábor a prožívat dobrodružství s kamarády, se kterými chodila celý rok na skautské schůzky, se prala s obrovským strachem z neznámého, z večerní samoty, ze tmy a nočních hlídek, z toho, že se nám bez ní něco stane... Od dětí byla samozřejmě vybavena všemožnými historkami, co se komu na táboře přihodilo, což jí rozhodně nijak nepomohlo.

Asi dva měsíce bylo téma tábor na denním pořádku. Jeden den ano a nadšení, druhý den ne a pláč. Tak tak se to střídalo. Ještě den před odjezdem jsem nevěděla, jestli odjede, nebo ne.

Ale pak se stalo něco neuvěřitelnýho - odjela. A žádné stýskání, strach, jen radost z toho, co zvládla.

Včera byl na táboře návštěvní den, po kterém (podle mých zkušeností vedoucí na táboře) to bývá pro děti těžší. Ale nepřijet, když ostatní rodiče dorazí, to by asi nešlo. Přivítala nás špinavá, hubená postava s rozbitými koleny. Ale šťastná! A jak já byla šťastná. Obrovský balvan mi spadl. Tak teď už tu druhou půlku snad zvládne s nadhledem a přijede o dost silnější a sebevědomější.