Horní Střela

 Tak mě ten sever nějak táhne. V neděli bylo na konec října neobvyklé teplo. Vyšli jsme kolem poledne a já doufala, že dojdeme za světla. Na čelovku zatím ještě nejsme zvyklí.  :-)

Trasa byla  dlouhá 22 km, pádili jsme celkem svižným tempem, ale k autu jsme stejně došli až v úplné tmě. Je fakt, že jsem cestou odbíhala pro bedly, vykoupala se ve Střele a chvilku jsem chytala vitamíny ze slunce. Tohle bych mohla každý den...

Spolu doma II.

Tak už jsme zase spolu doma. Náročná disciplína. Vzpomněla jsem si, jak jsem na jaře oceňovala fakt, že je jaro. Protože i když jsme doma, vždycky můžeme den strávit v lese. S přibývající tmou a zimou to bude složitější, ale pořád na sobě cítím, jak mi ten pobyt venku pomáhá.

Uklidili jsme chalupu a zahradu pomalu připravili na zimu. Já čas trávím většinou krájením jablek na křížaly, sázím cibulky narcisů a tulipánů a pořád ještě pletu podzimní věnečky. Letos jsem jich udělala opravdu hodně...

Chybí mi děti z Koventinky, i když se setkáváme online. Když člověk mluví hodinu a půl v kuse do monitoru, má hlavu jak balón. Celkově je to pro mě složitější, protože ve škole spíš improvizuju a tady mi chybí to osobní napojení. 

Aktuální situace je zajímavá. Pozoruju sebe i ostatní - to, jak nás všechny rozhazuje ta nejistota, nevědění a hlavně různé druhy strachů. To, jak se mezi námi ukazujou propasti ve vnímání reality, které nejsou vidět, když se člověk cítí bezpečně. 

Rabštejn nad Střelou

Nedávno jsme se s holkama dívaly na oba filmy - Cesta z města i Cesta do lesa od Tomáše Vorla. To je poetika, kterou můžu pořád dokola. Výlet do Rabštejna, místa, kde se filmy natáčely, je mojí srdeční záležitostí. Nějak to tam podél té Střely cítím jako na Šumavě. Vždyť jsem tam taky trávila 16 let na táborech. Oproti létu byl Rabštejn prázdný - nikde nikdo, jen barvy všude kolem. Dokonalý relax.

Na křídlech

 Desková hra Na křídlech, kterou jsme si s Anežkou oblíbily, je dosti složitá a taky vyžaduje více času na přípravu, ale rozhodně stojí za to. Během hry se proměníte v ornitology a dozvíte se tak zajímavé informace o nespočetném množství druhů ptáků - např. velikost snůšky, typ hnízda, druh potravy, lokalita výskytu, apod. Při hře řešíte více věcí najednou, strategie je tedy na místě a nuda rozhodně nehrozí. :)

Našly se klíče!

Klíče, které jsem slavnostně dostala, když mi bylo asi osm a začala jsem chodit sama domů. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem je za celou dobu nikdy neztratila a nikde nenechala.

A teď jsem je našla na dně proutěného košíku. Vlastně jsem nikdy nevěděla, co s nimi mám udělat - už 19 let jsem je nepoužila. Ten modrý je od bytu a hned za ním je od schránky. Nebyl totiž den, kdy bych v ní neměla dopis. Milovala jsem psaní dopisů - kamarádům na vojnu, kamarádkám z prázdnin, ale i neznámým spřízněným duším, jejichž kontakt jsem nacházela zpravidla v časopise Dívka.

Vlastně ty klíče nemůžu vyhodit. Mám pocit, že bych si uzamkla dětství. Definitivně ho odřízla. Zahodila klíč ke vzpomínkám.

A tak mám klíče, kterými už zřejmě nikdy neodemknu. Ani nevím, jestli ještě pasujou...

Podzimní výlet

Jako každý rok na podzim jsme si s Evčou vyjely na výlet. Ten společný podzim mám moc ráda. Jak se všechno uklidňuje...  Tak doufám, že ještě jeden barevný den stihneme. :)

Naše vloni a předloni. 

Cesta do pravěku 2

V pátek jsme cestovali proti proudu času. Děti se po skupinkách vracely historií až do prvohor, plnily úkoly, luštily rébusy a pomocí metru, kompasu a buzoly sbíraly části mapy. Ta jim prozradila, kde mají hledat zkameněliny z doby dávno minulé.

Celou hru vymyslela Dáša, maminka z Koventinky a zároveň moje kamarádka, díky které jsme si před pěti lety Cestu do pravěku prožili, podívali jsme se taky do doby Přemyslovců a užili si emotivní Svatojánskou slavnost.  Díky ♥