Zjistila jsem, že pokaždé, když se mě někdo zeptá, jak se mám, jsem z toho v rozpacích. Nechci si stěžovat - nemám vlastně na co, ale zároveň neskáču radostí. Takže vlastně ani nevím, jak se mám. Asi dobře. „Když Ti nic nechybí, máš se dobře!“ řekla mi nedávno kamarádka.
Jenže já se poslední dobou dostávám často do takové lehké úzkosti ze současné situace. Nikdy mě nikdo neomezoval, takovou zkušenost nemám. Jako malá jsem nesvobodu vycházející z režimu ani nevnímala. Žili jsme na venkově, nikam jsme nejezdili, chodili jsme do lesa a bylo to fajn! A najednou nevím, co nás zítra čeká, co zase přijde.. Je to věčná nejistota, na kterou když nemyslím, je mi dobře.
Skončila mi sezóna kytic, občas jedeme na nějaký výlet a pomalu začínám nakupovat vánoční dárky. Já vím, je to brzy - ale já budu mít v prosinci děsnej fofr - to jsou ty sezónní práce. :))
Možná si ještě pamatujete, jak jsem v květnu zútulňovala kuchyň. Uběhlo půl roku a na řadu přišla ložnice a předsíň. Využila jsem opět nabídku Poster Store, s jejichž službami a milou komunikací jsem byla více než spokojená. Nechala jsem si poradit od průvodce výběrem, abych si zvážila, co vlastně potřebuju a co by se mi na zvolený prostor vešlo. A samozřejmě jsem strávila nějaký čas i na stránce plné inspirace, kde se vždycky tak ráda kochám. :)
Protože máme ložnici v přírodních barvách, výběr rámů byl jasný - přírodní dub. Do nich jsem zvolila jemné nenápadné detaily přírody, přesně jak to mám ráda.
K tmavým futrům v předsíni mi zase jednoznačně sedl černý rám. Trochu to vypadá, že tam máme okno do ulice. Za ním čeká můj oblíbený Bob Dylan a nálada „šedesátek“ v Americe. Miluju to!
Než se vrhnu na poslední letošní svatbu, motám věnečky z toho, co jsem nasušila. Také jsem si vyzkoušela jeden věneček z živých květů na přechodový rituál, protože změna od holčičky k ženě je velká věc. Děkuju, že se na mě obracíte i v tyhle výjimečné chvíle!
Děkuju Ivče a Albertovi za možnost sdílení několika momentů z jejich krásné šumavské svatby. Vážně jsem se dojala! ♥
Na konci června oslavila Betka desítku. Nevím, čemu se pořád divím, ale pořád se divím. Jak to utíká...
Ostří se jí vtip a už se nebojí vystupovat před lidmi. Řekla bych, že s její teatrálností se to brzy překlopí do opačné polohy - bude to vyžadovat. :-)
Součástí letošní slavnosti bylo představení tří projektů, na kterých děti tři měsíce pracovaly. Kluci a holky z projektu Vaření a pečení pře...
.JPG)
