Jako včera

Psalo se 12. září a já se s divným pocitem v břiše stěhovala. Poprvé sama, poprvé do velkého města. Děsně jsem se těšila - na lidi, na koncerty, na člověčí anonymitu... vlastně možná i trochu na školu. Seděla jsem na koleji, nikde nikdo. Co asi tak budu dělat? Nastudovala jsem si podrobně MHD (teoretická příprava pro mě byla vždycky stráášně důležitá, to pak člověk ve stresový chvilce nezazmatkuje) a vyjela jsem do města. Jediná cesta, kterou jsem znala, byla cesta do Tesca. Tak jsem jela do Tesca. Koupila jsem si nový batoh a spoustu jídla a byla na sebe pyšná, kterak se o sebe dokážu postarat. Jen jsem přemýšlela, jak je možné, že ty peníze tak rychle mizí. Z čeho budu žít po zbytek měsíce jsem nějak nedomyslela. 

Zpátky jsem šla pěšky, nebylo kam spěchat. Prohlížela jsem si výlohy, všechny titulky novin a časopisů plnily články a fotky amerických dvojčat. Chvilku mě napadlo, jestli to nemá náhodou nějakou souvislost i s mojí životní změnou. 

A pak jsem ji viděla. Ležela za výlohou malého antikvariátu a přes prach nebyla skoro vidět. Cena mě nezajímala, prostě jsem ji najednou chtěla. Prodavač mi ji podal a sfouknul z ní prach: "Padesát korun."

Měla jsem první knížku z velkého města. Nikdy na to nezapomenu. A včera jsem si ji zase vyndala z knihovny. Prach jsem tentokrát sfouknout nemusela - máme zasklenou knihovnu. :)

Z posledních dnů..

Jsem hlavně hodně unavená. Nějak to dosedlo. Včera jsem rychle zaběhla do svého oblíbeného sekáče a hned dva kousky, které jsem si přála. Jako kdyby tam na mě čekaly. 

Potom výborná cestopisná přednáška o výpravě do Afriky. Příští týden nám začíná ve škole měsíc s Afrikou, tak jsem se šla trochu "nachytřit". Paní na pokladně mi vrátila o stovku méně (já si samozřejmě nic nepočítala). Uvědomila si to, neváhala mě vyhledat v sále, dala mi stovku a ještě vstupenku na výstavu Šangri-la jako omluvu. Dobrý člověk ještě žije!

Další důležitý poznatek z posledních dnů - potřebuju víc odpočívat. Jen tak a nic nedělat. Tělo potřebuje a já nějak nevím, jak na to.

Betka byla týden na doléčení u mojí ségry. Zvládly to obě skvěle. Jani, díky, moc jsi mi pomohla. ♥

Madlence k narozeninám - slavíme v pondělí ve škole její šesté. .)

...

https://www.youtube.com/watch?v=yRhq-yO1KN8&list=RDyRhq-yO1KN8#t=0

kormoráni na Berounce...

Narozky

Zítra má můj blog 2. narozeniny. Za tu dobu se mi splnilo to, co jsem vlastně na začátku očekávala - mám deník (i když v poslední době spíš občasník) o tom, co se všechno kolem mě děje. Vidím, jaké pokroky dělají děti, jaké pokroky děláme my na chalupě. Když si zpětně zalistuju... rozhodně se nenudíme.

Těší mě vaše emaily i komentáře. Děkuju za ně a vážím si toho. Mám velkou radost!

Nevím, kdo všechno pravidelně kliká, ale díky za těch 182.000 návštěv, je to pro mě k neuvěření!

A co se za ten rok stalo?

K minulým Vánocům jsem dostala poprvé jehlu a ovčí rouno. Chytlo mě to!

Potkala jsem spoustu zajímavých lidí. :)

"Založíme si školu?"

"Tak jo!"

...tady jsem nejvíc ve svém středu. Tady jsem to nejvíc já.

A taky jsme si užili krásný rok na chalupě, kde jsme pracovali i odpočívali.

Vzhůru do dalšího!

Dvojhlásky

Dnes jsme hráli ultra komplikovanou týmovou hru s dvojhláskami. V jednom týmu bylo pět dětí, z nichž každé mělo svoji důležitou funkci. Protože jsem hru vytvořila na míru naší třídy, uvedu příklad: 

Na zem jsem rozprostřela 10 kartiček s dvojhláskami směrem dolů (5x AU, 5x OU). Na lícovou stranu každé karty jsem napsala různá podstatná jména. K tomuto stanovišti byl přiložen návod (První kartička je podle vzoru HRAD). Vojta tak hledal slovo, které se skloňuje podle vzoru hrad. Když našel, odnesl kartu na další stanoviště. Tam čekal Vojtík (máme teď ve zkušebním týdnu dva), který si přečetl dvojhlásku a běžel dál, kde dvojhlásku předvedl (zacvičil). Pokud Klárka na třetím stanovišti pochopila, zakývala hlavou, a na stole našla příslušnou kartu (dvojhláska byla psána tentokrát malými písmeny). S tou se potom přesunula dál. Eliška (na čtvrté pozici) hledala obrázek, na kterém bylo podstatné jméno obsahující právě tu danou dvojhlásku (kartičky bez popisků). Jestliže našla, běžela dál a obrázek předala. Na posledním stanovišti čekala Anežka, která hledala k obrázku jeho název (pro nečtenáře může být malá nápověda v podobě kartiček s názvy).

Zpětnou vazbu dostávají děti na konci podle kontroly. Kartičky jsou dvojhláskami řadíme postupně, jak přišly za sebou a podle archu "kontrola", který mám připravený, jsme mohli zjistit, zda vzory podstatných jmen následovaly opravdu za sebou tak, jak měly.

O kartičky si napište. Jsou černobílé, děti si je můžou v rámci hry i samy vybarvit.

Postav třeba zeď...

Co s kostičkami, které dostaly děti, když jim byl rok? Máme to! 

První hráč postaví libovolný objekt (důležité je, aby sledoval, jestli se použité kostky vyskytují ještě jednou pro spoluhráče), neukazuje a následně zadává přesné instrukce, aby i spoluhráč mohl postavit stejnou stavbu.

Procvičíme si:

• pravolevou orientaci
• geometrická tělesa
• barvy
• směry (vodorovně, svisle)
• předložky (před, za, vedle, na...)
• jemnou motoriku

Př. "Vezmi žlutý kvádr a postav ho svisle doprostřed. Vezmi zelenou krychli a dej ji vpravo od válce (dospělý může automaticky pokládat vlevo, aby byl objekt zrcadlově stejný. Starší děti už mohou rovnou přehazovat strany - mám ho vlevo, řeknu vpravo). Vezmi žlutou krychli a polož ji před zelenou krychli. Vezmi červený válec a postav ho doprostřed na zelenou a žlutou krychli.  A tak dále. :)

Začínaly jsme tím, že jsem stavěla já a Anežka po mně. Teď už zvládáme i variantu - Anežka staví a zadává instrukce. Pokud používá nepřesné termíny (nejčastěji kostka místo krychle, neopravuji, jen zopakuji správně - "Vezmi žlutou kostku." - "Beru žlutou krychli."

Pokud se nám stavba úplně nepodaří, řekneme si na závěr, kde se nám vytvořily rozdíly (tady je žlutý kvádr a tady je žlutá krychle).

Hezkou zábavu!

Stojan

Tentokrát se pochlapil Petr a vyrobil nám do školy stojánek na barevné korálkové schody podle Montessori. Kousky dřeva a háčky ležely v dílně, čísla jsou magnetická - použila jsem je z nějaké dětské knížky (na stojánku je přilepen kousek plechu). A účel splněn.

Alernatííívy

Alternativní = sluníčkový, zvláštní, divný, pošahaný, nemytý a nečesaný. To si totiž většina lidí myslí. Já ale kolem sebe vidím normální, zábavné, chytré, zodpovědné lidi, kteří se o sebe dokonce (!) starají. Nemám to slovo ráda. :)

Tak kde je tedy zakopán pes...  

Panelová diskuze o lesních mateřských školách a dalších formách alternativního vzdělávání.

Je to vždycky taková oáza, když se sejdeme. Moc ráda jsem vás viděla!

Do peřin

Děti marodí, já nespím. Ale to asi všichni znáte. Jenže jak se pak soustředit na další věci, se kterými se potkávám a musím je řešit. Tak nic neřeším a kupí se to. Jsem nervózní a nespím. Děti kašlou....  Klasická smyčka.

Číča

..pro Áju k narozeninám. Zítra slavíme ve škole její sedmé. Těšíme se všichni.

Krkavec

Dnešní výlet nebyl úplně dobře naplánovaný. Cílem byl Krkavec, který (to dá rozum, je to rozhledna) je na kopci. Což to nevadí. Jakmile jsme se ale dostali trochu výš, myslela jsem, že uletí děti, já, nebo kus stromu. Vítr neskutečný.

Všechno dobře dopadlo. Trochu jsme litovali, že jsme nevzali boby, protože děti se bezvadně vyřádily v bývalých lomech na kaolin a písek - běhaly, válely sudy, padaly, skákaly.. Přišly do auta jak bílé koule.

Příště bych si vybrala nějaké méně extrémní počasí. Ale to jen kvůli tomu vrcholovému kochání se.:)

Amonit

Moc se mi líbí šperky z kamenů a dřeva. Našla jsem doma amonit a už z něj mám prstýnek.

Jen tak...

Včera mi było smutno. Sedla jsem si a dala dohromady všechny své nejoblíbenější fotky Šumavy. 

Ať se líbí!

Konec... a začátek

Ukončili jsme to tam, kde jsme to v roce 2014 začali. Tuhle větu jsem už někde četla.

Třetí přelom na stejném místě, letos ale velmi velmi štědře posypaný sněhem. Anežka lyžuje a děsně machruje :-) Betka sama bobuje. Já to sama jistím pod sjezdovkou se svařákem. A kochám se - ne, že ne!

Mějte krásný rok, smějte se, dělejte radost. Alespoň jednu radost denně - komukoliv.