Vánoční slavnost

Součástí letošní slavnosti bylo představení tří projektů, na kterých děti tři měsíce pracovaly. Kluci a holky z projektu Vaření a pečení představili svoji kuchařku, kterou v průběhu své práce sepisovali a také si připravili ochutnávku vánočního cukroví. Děti z projektu Výtvarných technik si přichystaly vlastní výstavu, kterou samy provázely. Posledním projektem byla Úprava venkovních prostor. Na zahradě nám tak vznikla nová bylinková spirála a ohniště, ve kterém jsme slavnostně zapálili oheň.

Samozřejmě nechyběla ochutnávka vánočních dobrot, zpívání a přespávání ve škole. Druhý den jsme se sešli u vánočního stromku, abychom se potěšili z malých dárků.

Prosinec

Tak jak se vlastně mám? Sousedi dostavěli svůj vysněný dům a odstěhovali se nám. Oslavilo se několik narozenin a mým dvěma blízkým kamarádům se narodily ve stejný den holčičky.

Dnes by taky oslavila 40. narozeniny moje nejlepší kamarádka, která bohužel tragicky zahynula, když jí bylo pouhých 15 let. Nesla jsem to tenkrát těžce a pravidelně na ni myslím. 

Do toho všeho jsem pletla věnce, píšu slovní hodnocení mým koventinkovským dětem, které si prochází svým náročným náctiletým obdobím a já s nimi. :)

Chtěla jsem napsat, že se nic neděje, ale jak to tak čtu... děje se toho dost!

Obrázkový Kove kalendář

 Tenhle nápad jsem měla v hlavě už dlouho, ale konečně došlo i na realizaci. Vytvořila jsem narozeninový kalendář všech dětí a průvodců z Koventinky - co větev, to jeden měsíc. Máme tak přehled, kdo se narodil ve stejný měsíc a konečně už víme, kdo dneska slaví. :)

Když...

Když děti učí děti - miluju tyhle momenty!

Jedním z principů, na kterých Koventinka stojí, je individuální přístup. Snažíme se děti vnímat jako samostatné jedince s jejich vlastními potřebami i emocemi a rádi bychom, aby si tento fakt uvědomovaly i děti samotné - to, že každý umí něco jiného, každý má své tempo a nadání a je to tak naprosto v pořádku. Neříkám, že je to vždy snadné, ale určitě se to několikanásobně vrátí a to všem!

Podmínky pro tento přístup máme více než příznivé - všichni se mezi sebou dobře známe (včetně celých rodin), tykáme si, rodiče i průvodci mají podobný náhled na vzdělávání i výchovu dětí a často i na svět jako takový. Děti se potkávají v menších skupinkách, ale během týdne se účastní aktivit nezávisle na věku. A tady přichází můj aha moment, moje aktuální radost. 

Ne všechny děti mají sklony k tomu, aby své dovednosti či znalosti předávaly dál. Některé z nich tak činí jen tak mimochodem „když se nikdo nedívá“. Já zažila minulý měsíc pár dojemných momentů, kdy se tak dělo. Děkuju za to! Osobně je pro mě sci-fi, abych se tehdy jako prvňáček něco naučila od sedmáků. Už třeťáci pro mě v té době byli ti velcí a dospělí, ze kterých jsem měla trochu strach.

Díky, že si to můžeme dovolit! ♥

Říjen

Zjistila jsem, že pokaždé, když se mě někdo zeptá, jak se mám, jsem z toho v rozpacích. Nechci si stěžovat - nemám vlastně na co, ale zároveň neskáču radostí. Takže vlastně ani nevím, jak se mám. Asi dobře. „Když Ti nic nechybí, máš se dobře!“ řekla mi nedávno kamarádka. 

Jenže já se poslední dobou dostávám často do takové lehké úzkosti ze současné situace. Nikdy mě nikdo neomezoval, takovou zkušenost nemám. Jako malá jsem nesvobodu vycházející z režimu ani nevnímala. Žili jsme na venkově, nikam jsme nejezdili, chodili jsme do lesa a bylo to fajn! A najednou nevím, co nás zítra čeká, co zase přijde.. Je to věčná nejistota, na kterou když nemyslím, je mi dobře.

Skončila mi sezóna kytic, občas jedeme na nějaký výlet a pomalu začínám nakupovat vánoční dárky. Já vím, je to brzy - ale já budu mít v prosinci děsnej fofr - to jsou ty sezónní práce. :))