čtvrtek 28. února 2013

A dalším vylosovaným se stává...

Nerozhodnost. Vlastnost, kterou na sobě pociťuju občas i já. Někdy se nemůžeme s dětmi domluvit, co vlastně budeme dělat. A tak jsme začaly losovat. A funguje to. Co je psáno, je dáno:)
Dřevěné špachtle jsou z Kiku..ale vlastně můžete psát na cokoliv. Aktivity jsme sepsaly společně s holkama, takže na některých špachtlích jsou napsány Anežčinou "azbukou". Napsaly jsme opravdu všechny hry, které máme doma, ale přidaly jsme i pohybové aktivity - schovka, skákání do Fatboye, běhání po "kamenech"... ,nechybí divadlo, razítka, zpívání a další. Zatím to vypadá, že máme na čas vystaráno.























Někteří z nich jsou z chráněných dílen. Někteří ode mě. Myslím, že výsledek je lehce zaměnitelný:)






















Me, Myself and My Family


Žlutá. Jen tak pro radost. Brzy bude řeřicha - na chleba.  





Náš rodinný portrét. Visí přede dveřmi. Nějak rychle nás přibývá..

autor: Chucky

úterý 26. února 2013

Když nevíte, zeptejte se dětí...

Zvířátka jsou u nás hodně oblíbená. Dá se s nimi dělat všelicos. A protože máme většinu z nich 2x (znáte z naší Archy), napadla mě myšlenka pexesa. Nějak mě osvítilo a konečně jsem přišla na to, jak využít samolepky z Penny. Moje asociace: Zvířátka - 2x - pexeso - kartičky - samolepky z Penny - zvířátka a samolepky - pexeso.
Vytvořily jsme 3D pexeso. A proč pexeso? Protože u nás se zatím hraje tak, že všechny obrázky vidíme, jen párujeme viditelné. A nesoutěžíme:)

Nalepila jsem samolepky na čtvrtku a přiřazování může začít.

Těžší variantou jsou zvířátka nasypaná v látkovém pytlíčku, kdy by dítě mělo nejprve hmatově zvíře určit, najít příslušný obrázek a zvíře pojmenovat. Starší děti můžou studovat i druhové názvy. Je to príma zábava. Baví to i Betku. Záměrně jsem nevybírala typicky známá zvířata, ale takový moloch nebo husice - to potom má hra ty správný grády:)

A taky mě včera zaujala na první pohled velmi jednoduchá myšlenka PhDr. Jany Nováčkové: "Když nevíte, zeptejte se dětí." Dá se pochopit různě. Dá se aplikovat různě. Člověk by se měl podílet na rozhodování o věcech, které se ho týkají, jichž je součástí. Zdánlivě jasné, a přece tak hluboké.

zdroj:
NOVÁČKOVÁ, Jana. Mýty ve vzdělávání. 4. vyd. Bystřice nad Hostýnem: PhDr. Pavel Kopřiva, 2012. 48s.













pondělí 25. února 2013

Návštěva kytkárny

Po dvou týdnech venku. Tak jen na chvilku. Udělaly jsme si výlet do zahradnictví neboli jak říká Any, do kytkárny. Abysme předešly případným scénkám, bylo předem dohodnuto, že si vybere jednu kytičku. Cestou jsem jí vyprávěla o barvách hyacintů a petrklíčů, kterých tam určitě bude plno, a že si kytičku může dát na parapet do pokoje. Měla jasno během minuty - vybrala si salát (lépe řečeno semínka salátu). To je tedy pro mě vyšší dívčí v pěstování, ale co, zkusíme i salát:)
Já jsem si vybírala dlouze a dlouze. A  Any dostala za trpělivé čekání od paní prodavačky růžičku. Má ji na parapetu v pokoji.


 

 
  

neděle 24. února 2013

Vyklíčí, či nevyklíčí?

Loni jsem na chalupě provedla samovýsev. Což je vlastně v rozporu:) Ale hned vysvětlím - dostala jsem pytel semínek jedné mojí z nejoblíbenějších rostlin - Náprstníku. Zkusila jsem metodu pokus - omyl, tedy v době, kdy náprstníky v přírodě vysemeňují a tak se sami množí, jsem semínka rozházela na různých místech po zahradě. Nepřikrývala jsem je půdou, protože náprstník klíčí na světle. Letos by mohly vyklíčit. Prosím, alespoň jeden...

Náprstník je dvouletá, až 180 cm vysoká rostlina. Kvete v červnu a červenci bíle, žlutě a v odstínech růžové, zahradní kultivary až purpurové. U nás roste volně v lesích základní druh, náprstník růžový.

Náprstníky jsou jedovaté a zároveň léčivé rostliny. Ale hlavně jsou nádherné!






Moje oblíbené atlasy rostlin. 

NOVÁK, A. František. Rostliny. 4. vyd. Praha: Vesmír, Nakladatelská a Vydavatelská společnost, s.r.o., 1941. 
NOVÁK, A. František. Rostliny 2. 2. vyd. Praha: Vesmír, Nakladatelská a Vydavatelská společnost, s.r.o., 1942.

nakreslil:  Karel Svolinský


sobota 23. února 2013

Čovíme

Když byla Any menší, bylo pro ni vyslovit slovo "tvoříme" nadlidský úkol. Několikrát denně za mnou chodila a hláškou "Mami, pojď čovit.." mě vždycky strašně rozesmála. Teď už vyžaduje "tvožit". Tak jsme medvídkovi (který se mimochodem už uzdravil) vyčovily kamarádku veverku. Veverka vznikla ze staré rukavice a Anežka ji pojmenovala Hrabalka. A dostala na krk žalud. Aby ho neztratila.





Plná bedna starých triček bere za své. Čovíme fůru náramků, které se jednoduše pletou na prstech a podle toho, jestli pletete na dvou, třech nebo čtyřech prstech, vznikají různé vzory a šířky. Návod zde.

 
  
Čovíme jaro. Alespoň náznakově:) 
 
Posted by Picasa

pátek 22. února 2013

Mami, bav mě!

Jako malá jsem měla dřevěné puzzle se zvířátky. Byla to moje oblíbená hračka a když jsem ji nedávno po těch letech vyndala z krabice, těšila jsem se, jak si budem s holkama hrát. Omyl. Naše děti puzzle vůbec nebaví. Naivně jsem si říkala, že k tomu Any doroste a začali jsme s jednoduchými skládačkami (např. obličeje od Jany Z lesa.) A následovalo překvapení, kdy Any sice začala poloviny koleček přikládat k sobě, ale obličej se skládal např. ze 4 očí nebo dvou úsměvů. Tak nic. Prostě puzzle není to pravé.

A pak jsme na to kápli! Anežku baví bludiště. Můžem je malovat pořád a pořád dokola s různými obměnami (pejsek hledá kost, kočka myšku, medvěd noru,...). "Mami, tak už chci dalšího bludišťáka...A dalšího.. Už je umíš skoro jako táta.." (ovšem to je pro mě velké ocenění:-)

Podle dnešní kontroly nás čeká další týden harmonického soužití doma. Bez návštěv, jen my sami. Tak pokud neumřeli, malují bludiště dodnes.




  
Včera se paprsky dostaly až do nitra našeho bytu. Do předsíně.
 

  

 

čtvrtek 21. února 2013

Jedna vlaštovka jaro udělá

Za necelý měsíc je to oficiálně tady. Rok od roku si stále více uvědomuju, že leden a únor tak nějak přecházím. Jakoby pluly skrze mě bez zanechání stopy. Možná se mi zpomalují i životní funkce, ale někdy si ani nedokážu vybavit, co se vlastně stalo a co jsem dělala. No dobře, změna na dětech je výrazná.
Ale já tak nějak startuju až v březnu. A z toho, co tu popisuju, je jasné, že jsem inkarnovaný medvěd. Medvěd, který konal dobro, aby se mohl zrodit ve vyšší sféře. A jak to asi bude dál...





 

středa 20. února 2013

Knoflíková válka

Včera chtěla Anežka stůj co stůj něco upéct. Snažila jsem se vysvětlit, že nám některé docela důležité suroviny na pečení chybí a že kvůli nemoci opravdu do té chumelenice nemůžeme na nákup. Moje snaha o zklidnění vyhrocené situace se nesetkala s úspěchem. Naopak. Jakmile Betka zaslechla slovíčko "buchta", zpozorněla a vytrvalým "uu uu uu" (=buchtu) se dožadovala svého. Tak jak chcete. 

Upekly jsme něco. Něco jako muffiny. Ale po vzoru pana Babici jsme lecos nahradily něčím jiným. Co je důležité - potřeby jsme nakonec uspokojily. 

Vzpomněla jsem si na své knoflíkové období. Před rokem jsem dostala od Jany a Lenky pytle knoflíků (už jsem se zmiňovala o tom, že mi známí a kamarádi nosí ledacos). Cítila jsem se jak malé dítě, které stojí v cukrárně a může si vzít úplně všechno, na co má chuť. A tak začalo moje knoflíkové období.












 

úterý 19. února 2013

Šumná Šumava

Když jsem měla jet s Petrem poprvé na Šumavu, znala jsem leda tak Kašperk, cestu podél Vydry na Turnerku a Pancíř. Samozřejmě jsem se tenkrát před novým přítelem nechtěla ztrapnit a nic jsem neponechala náhodě. Triko a krátká sukně byla podle mě na romantickou procházku tak akorát. No dobře, vzala jsem si rádoby sportovní boty (co kdyby). Co kdyby se bohužel potvrdilo. Cestu jsem neviděla ani z dálky. Ale já byla tááák spokojená. Přesně to mi v životě chybělo.

A znovu se ve mně probudil zapomenutý nástěnkář ze základky (nástěnky, diáře, deníčky, zakreslovat, popisovat - to bylo moje). Našla jsem staré mapy a každou trasu, kterou jsme kdy absolvovali jsem zakreslila. Modrou pěšky, červenou na kole a žlutou po vodě nebo na běžkách. Krásně se to prolíná a na některých místech už nemám kam psát. A co mě nejvíc těší - když přejedu prstem po mapě, vybavují se mi zážitky, místa, někdy i to, co jsme měli k svačině.

Poslední roky sice volíme trasy "vhodnější" pro rodiny s dětmi, ale věřím, že za chvilku už to bude zase ta správná divočina.






























 


















































  

pondělí 18. února 2013

Medvěd marodí

Tak nám přibyl další marod. Je zajímavé, jak se my lidé o něco začínáme zajímat, až když tím sami projdeme. Anežka má teď ošetřovatelský pud a nutně potřebovala pro svého medvídka postýlku. Je mu prý totiž hrozně špatně. Odsává mu nudle a pravidelně ho chodí kontrolovat. Po nedělním obědě jsem udělala rychlou akci - vyřešila to krabice a staré povlečení. A medvídek může svoji první nemoc absolvovat v pohodlí.

Rovnou jsem narazila na starý svetr a přešila ho Anežce na sukýnku a návleky na nohy.

Večer jsme si prohlížely fotky z porodnice. Překlikla jsem na první fotku po porodu - zmuchlaná a špinavá Anežka zabalená v prostěradle. "Jé, mami, co mám na tý prdce?" "To není prdka, Any, to je tvůj obličej."

..doufám, že se teď nezačne víc sledovat:)





neděle 17. února 2013

Pod pokličkou Vítek

Týden už jsem nebyla pořádně venku. Pozdrav posílám z centra našeho bývání - kuchyně. Jak se říkává (a u nás v bytě to platí na 100%) - všechny cesty vedou...do kuchyně. Jen bez mučení přiznávám, že já tam funguju z nutnosti, kdežto Petr z radosti.

A jak je ten svět v rovnováze - dnes se vyklubal Vítek. Vítek se narodil Míše a Kadísovi, našim z nejmilejších a do poslední chvíle byl tajemným neznámým prenatálkem. Jsem šťastná. A navíc Vítek je jméno, které jsem v případě povití kluka měla vybráno i já. Tak jsem ráda, že s námi bude v nejbližším okolí napořád. Míšo, Míro, Kubo, Vítku - těšíme se na vás!

A tady je gratulace, kterou ve 3:30 v noci sepsal Petr:

Chtěl bych přát a nemám kytku,
tak Ti aspoň píšu, Vítku.
Místo aby Míša spala,
co to zase vyvedla,
dnes nad ránem, to byl fofr,
na svět kluka přivedla.

Neznám váhu, neznám míry,
jen, že na svět přišel z díry.
Více než-li míry mylný,
ať je zdravý a hodně silný.

Přinesu Ti nějaké dary,
zatím nazdar, strejda Saly.
Ostatní vás také
vůbec nemaj na háku,
přejí vám vše nej,
všichni z klanu Saláků.










 
Posted by Picasa

sobota 16. února 2013

"Š" a barvy v zimě

Mám krásnou šperkovnici. Dostala jsem ji od Petra po jeho babičce. Původně v ní bylo šití, ale řekněme si to na rovinu - svůj k svému. Přeci jen jsem větší parádnice než švadlena. Šití se stěhovalo do papírové krabice, aby mohlo uvolnit místo všem mým milým cetkám. A že se jich tam vejde!









pátek 15. února 2013

Same Same But Different

Včera byl Valentýn. Valentýn je svátek, který neslavím. I když ne vždycky tomu tak bylo. Na gymplu jsem každý rok netrpělivě vyčkávala, co magického se v ten významný den stane. A nikdy nic. Až jednou jsem měla ve schránce Valentýnku od neznámého ctitele. Dodnes nevím, jestli to bylo myšleno vážně, nebo mi někdo cíleně polechtal mé pubertou rozervané ego. Ale každopádně ji mám schovanou.

Včera to bylo ale špatně pochopeno. Když neslavím Valentýna, neznamená to, že v ten den potřebuju nadměrnou zátěž. Chřipka se nám překlenula do bronchitidy. A protože máme děti dvě, i bronchitidy musí být dvě. Aby to bylo spravedlivé. Moje kompetence se smrskly na kuchařku a podavačku léků.

Odpoledne mi umřela babi. Za dva týdny by jí bylo 88 let. Poslední dva roky nás nepoznávala, ale když jsme za ní byly s Anežkou na Vánoce, byla veselá. Slušelo jí to. Chlubila se červeně nalakovanými nehty a sponkou ve vlasech. Tajemně odkryla peřinu a nechala nás nahlídnout na sbírku plyšáků, kteří jí dělali na nemocničním lůžku společnost. S Any si zazpívaly několik lidovek. Dlouze se na mě podívala a s úsměvem povídá: "Ty si mi tak podobná..." a za chvíli znovu: "Ty vypadáš jako já.." a opakovala to celou návštěvu.

Babča byla výjimečná svým optimismem. A rozhodně to neměla v životě lehké. Vzpomínám na její "šlejšky", na to, jak brala vařicí hrnce holýma rukama, na časopis Vlasta, který jsem si u ní už od malička prohlížela, na její historky z války, které často končily úplně jinde, než začaly.
A dokonce mi po ní něco zůstalo. Pořád si bezdůvodně pískám. A rozčiluju tím mamču, která mi nezapomene říct, že jsem jako ona.






čtvrtek 14. února 2013

Le recyclage


Všechno schovávám - krabice z pošty, kartony z větších věcí jako je lednice, televize, odstříhávám knoflíky ze starých věcí a ty pak skládám, protože jednou se budou hodit.
A hodí. Ve sklepě to sice vypadá, jak na skládce, ale já postupně recykluju co se dá. Už i kamarádi mi nosí všechno možné od starých ponožek, knoflíků až po papírové tubusy. Ty mi Kadís přinesl s tím, že z toho určitě něco udělám. Udělala jsem knihovnu pro Betku. Vejde se za dveře a nepřekáží. Sama si knížky zastrkává a má přehled.

A 3 krabice stačily na výrobu domku. Postupně přibyla schránka a namalované zařízení uvnitř. Teď momentálně odpočívá na půdě a čeká na druhou mízu. Vrátíme ho až Betka vyroste z postýlky. Takhle se nám do pokoje nevejde.









Předloni jsem měla doma dvě velké tašky ponožek. Nosil mi je každý, kdo si vzpomněl. A díky tomu vznikla spousta ponožek s duší.







středa 13. února 2013

Intermezzo

Jakmile přijdu někam, kde voní éterické oleje, přichází na mě pocit "tady si sednu a dám si kafe". Je mi hned příjemně, teplo a útulno. Doma už mám slušnou zásobičku a podle nálady je používám do aromalampy především v zimě. Léto je jiná kapitola - to už pouštím do bytu vůně z venku.

Některé oleje vykazují i antivirální účinky. A tam, kde se vyskytuje neustále větší než malé množství dětí, se opravdu osvědčí. Doma mám od Karla Hadka VIROSAN a ATEMOL.

Použití Virosanu je celkem jednoduché. Pár kapek nakapaných do aromalampy napomůže viry nejen zachytit, ale éterické oleje je pomáhají i likvidovat. Tedy prevence po celou zimu.
Atemol je směs olejů, která je vhodná při kašli. Ulehčuje dýchání, utišuje křeče hladkého svalstva a má protizánětlivé účinky.Složení tvoří výběr toho nejlepšího - mateřídouška, máta peprná, badyán a další. Osvědčil se mi nejen do aromalampy, ale i pár kapek do kapesníku na noc k blízkosti hlavy.






Vánoční kaktus usoudil, že Vánoce nastávají právě teď a začal kvést. Nic proti přírodě. Ta má vždycky pravdu.




...zimní spánek







..z balkonu




 

Vánoční slavnost

Součástí letošní slavnosti bylo představení tří projektů, na kterých děti tři měsíce pracovaly. Kluci a holky z projektu Vaření a pečení pře...