O létě

Dnešní deštivý den vzpomínám na horka v Černé Hoře. Začínám si svítit, ležím a pozoruju kytky, které jsem si na Balkáně nasušila. Takové malé letní ohlédnutí...

Ještě mi není úplně dobře. Nebo spíš chvilku je, chvilku není. Jsem hodně nedočkavá a všechno chci hned - hned se uzdravit, hned se radovat, hned si vědět rady... A to najednou nejde. Čekají mě nějaká vyšetření, ze kterých jsem nervózní. V pondělí poprvé po pěti letech nepůjdu do Koventinky. Je mi smutno a cítím zvláštní prázdnotu. 

Vůně chalupy

Sedíme pod ořešáky na zápraží, pijeme pivo a prohlížíme si fotografie z 81 let starého časopisu. Děti si staví domečky v nedalekém lesíku, kam vyběhly mezerou v plotě ve spodní části zahrady. Jeden z okamžiků štěstí, které jsem si začala zaznamenávat. Chvíle, kdy se tělem rozlije klid, štěstí a čistá radost. A situace to můžou být opravdu různé:

1. Bábovka a horký čaj v žirafím pavilonu v zoo ve chvíli, kdy už jsem byla totálně zmrzlá.

2. Zpráva od kamaráda, kterou mi poslal v morseovce.

3. Víno, kešu, dokument BBC o zvířatech.

4. Thajská masáž, při které hrála hudba z Amélie z Montmartru.

5. Usínání na chalupě u kamen, při kterém mi Evča předčítala z Klostermanna.

Oko je pro mě dominantní - kouknu, vidím a fotím. Vnímat pocity, kde obraz není až tak důležitý, je pro mě podstatně složitější. Prostřednictvím okamžiků štěstí si trénuji všímavost.

Júla a Hmýza

Každý den jsme si v Rakousku četly jednu kapitolu z dětské knížky Júla a Hmýza - příběh dvou holčiček z obyčejného sídliště, které se díky bohaté dětské fantazii stává neobyčejným. Zažívají si plno dobrodružství, při kterých např. ožívá mořská panna z plakátu, les se mění v nebezpečný domov masožravé houby, nebo se dozvídají co je půň a nůň.

Offpark

O víkendu jsme vyrazili na našimi kamarády na Šumavu. Přáli jsme si nic nedělat, a tak jsme se jen vyrazili koupat k jezu, povídali si a večer poseděli na zahradě. V neděli jsme vyjeli do Sušice do Offparku. Děti řádily, my odpočívali u řeky. 

Rakousko II.

Kromě výletů si Petr i holky vyzkoušeli ferratu (jištěnou cestu). Kolem Weissbachu jsou tři, z nichž pro děti je vhodná pouze ta nejlehčí (B/C) - Zahme Gams. Koupali jsme se v překrásných lázních a taky jsme si večer s Petrem vyběhli kopec na poutní místo Maria Kirchental. Kostel vypadal uprostřed vysokých hor jako zjevení. Zážitek byl umocněný koncertem dua Oryom, který se uvnitř v podvečer konal. Říkala jsem si, jestli náhodou nejsem ve snu. Bylo to nádherný!

Rakousko I.

První Alpy s dětmi - bylo to náročné, ale pestré. Skoro každý den jsme vymysleli menší výlet, kde Betka zúročila svůj orientační smysl - mapy ji baví. Roztomilé krávy se během týdne proměnily v šílený postrach poté, co se za námi jedna rozběhla. Od té doby neměla Anežka problém obejít cestu, kde se procházely, i šikmým kopcem. :) Já jsem si užívala všudypřítomné cinkání zvonců, nekončící zelené pastviny a čistou hlavu. 

Občas jsme se rozdělili na týmy - ženský tým chodil kratší cestou (pokud ji zrovna našel) nebo se válel u vody a mužský tým (zastoupený jedním kusem) zdolával vrcholy a vybíhal výšky do ticha a kamení.

(Rakousko, Lofer)