Úhel pohledu

Čtyři roky

Dnes má můj blog čtyři roky. Ani jsem nevěřila, že tak dlouho vydržím fotit, psát, ale hlavně to nějakým způsobem třídit.

V začátcích jsem se zaměřovala hlavně na drobnosti všedního dne - byla jsem s holkama doma a denní psaní blogu pro mě bylo potěšením a relaxem. Postupně času stráveném na blogu ubývá, ale i tak jsem ráda, že se můžu o své zážitky, ať už vnitřní či vnější, podělit.

V poslední době si dávám od focení přestávku. Rozbil se mi objektiv a já se rozhoduji, co dál.

Tak jako vybírám, s kým chci trávit čas, tak se snažím určovat priority ve svých zájmech. Nejradši bych totiž chtěla stihnout všechno. Od všeho ochutnat, do všeho nakouknout, všechno vyzkoušet..  

I když... kdy jindy, když ne teď. Těším se!

Dál...

Další pololetí je za námi. Jsem si čím dál více vědoma určitých situací. Přistupuji k nim s větší jistotou. Většinou si nedělám přípravy na jednotlivé dny, ale počkám, co ke mně přijde, o čem se mi bude zdát, nebo co vymyslí děti. To zaručeně funguje nejlépe.

Díky, že mi může být Koventinka tou nejlepší životní školou.

Koventinka - 1. pololetí 2016/2017

naše školní akvárko :)

Rok s Tončou

Dneska jsme slavili rok naší Toničky. Říkám naší, přestože úplně naše není. 

A já jsem si díky ní mohla připomenout miminkovský období nošení. :)

Vím, že vliv má větší množství faktorů a vše není jen černo-bílé, ale musím se usmát, jak Tonka rozmetá všeobecné fámy:

"Nošené děti nemají prostor se fyzicky rozvíjet."   ehm - Tonka se nosí prakticky pořád, přesto chodí od devíti měsíců.

"Děti kontaktních matek se od nich nemůžou odtrhnout." - ne však v komunitním prostředí. 

Toni, ať je Ti tu s námi dobře!

Když...

...se potkají dvě duše, co se znají.
                                   Ty, které jsou si tak moc podobné.
                                                         Tak potom je to cítit ve vzduchu.
                                                                                                   Jako tady. ♥

Moje mentorka, a teď si troufnu říct i přítelkyně Eva, která vystoupila na historicky prvním plzeňském TEDx.

Jsem neskutečně pyšná a těším se na další setkávání.

Díky, moje milá Ev.

Moje milá...

...Klárka je mi ve škole mimořádnou inspirací. Ke všemu má trefnou poznámku, je všímavá a pozorná, umí ocenit i maličkosti. Jednou přišla s náhrdelníkem z růží, a já si ho musela udělat taky.

„Samec je hřebec a samice klisna. A tady jsem je namalovala, jak dělají sex.“

„Lucko, můžu tě česat?“

„To psací písmo je tak krásný, jak je spojený - jak jím proudí ta energie...“

„Lucko, ty dneska hezky voníš.“
„Jo, a čím?“
„Kafem.“ :)