Busy bags - pytlíky aktivit vol.2

Tak už mi včera dorazil balíček. Teda vlastně balík: 22 aktivit pro děti, které jsme si navzájem vyrobily - Busy bags.

Jsem nadšená. Jsou tu zastoupeny hry, úkoly, vzdělávací aktivity rozvíjející veškeré psychické procesy. Aktivity bych ráda předkládala holkám postupně na delší dobu, aby měly čas to pořádně vstřebat. A já taky:) Tak vzhůru do dalších deštivých dnů. Teď už nám to vadí o kapánek míň.

A ještě jednou velký dík všem zúčastněným a hlavně Janě za organizaci. Moc si vážím Tvého času a nadšení.

Happy end!  (Mimochodem, kdo neviděl Happy end, tak víkend k tomu bude jako stvořený).

Sklízíme

Nejsou sice tak krásně stejnoměrný jako z Billy, ale jsou naše.

Tady je Krakonošovo

Trocha Ameriky. Jména na dveřích dětských pokojíků u nás moc nefrčí, ale proč vlastně ne? Už jen ten pocit, že něco za dveřmi je "moje" musí být přece fajn.

Před dvěma lety jsem několik jmenovek vyráběla. Z překližky, polystyrenu a zbytků látek.

Od poklopu ku poklopu

Dlouho jsem chtěla poklop. Tak ho mám. Jsem zvědavá, kolik toho u nás vydrží.

Když něco peču, bývá u mě obvyklé, že mi doma minimálně jedna surovina chybí. A tak si recepty obměňuju. Osvědčený základ ale zůstává stejný.

Korpus: 

4 vejce

20 dkg cukru

20 dkg hladké mouky

prášek do pečiva

1 dcl oleje

+

2 vanilkové pudinky, 3/4 litru mléka, 4 lžíce cukru

Vypracuju těsto (je dost husté) a do něj na plechu naliju (rovnoměrně) ještě horký puding. Uhladím stěrkou a snažím se, aby nikde nevykukovalo těsto a puding pokrýval celou plochu (jinak se korpus při pečení "vyboulí" ven). Peču společně cca 20 min. na 180 stupňů.

Ozdobte si podle chuti. Já použila 2 zakysané smetany s vanilkovým cukrem, ananas, kokos.

Ségra má narozeniny...

..my máme přání jediný..

Říká se, že sourozenec je člověk, se kterým jste se setkali v některém z minulých životů a nenáviděli se. Teď máte příležitost si to vyjasnit. Druhý pokus. Ne každému se to povede. Nám se to daří střídavě.

Jak bych to jen charakterizovala...jsme jako...bůček a červená řepa.

Ale máme se! To je nedůležitější. Ségra, vše nej, chci Tě pomačkat. A ať ti všechno vyjde, vždyť víš!

Nech to koňovi, ten má větší hlavu...

Víkend skoro pryč. Člověk by řekl, že se v tomhle počasí nedá nic dělat. 

od Anežky pro tetu Janičku

Za deště

Měl to být celodenní venkovní festival. Počasí nepřálo. Tak se jelo do lesa. Tam se nedá nic zkazit...

 

Jídlo s ručením omezeným

Naše holky vždycky hodně jedly. Vlastně jí pořád hodně. Jen už si taky hodně vybírají...Jediné, co jim ale zůstalo, je láska k zelenině. Teda hlavně v syrovém stavu, a za to jsem moc ráda. Já sama jsem zeleninu tolik nejedla a ani neznám moc dětí, které by ji milovaly...

Zaujal mě dokument režiséra Lukáše Kokeše - Jídlo s ručením omezeným. Nepotřebuju v zimě rajčata a jahody. Stačí mi červená řepa, brambory a zelí. A třešňové knedlíky v létě. 

"Spotřebitel si zvykl mít všechno tady a teď. Tváří se to jako banán, vypadá to jako banán..."

Nic nového...ale...opakování je matka moudrosti:)

pro Anežku od táty

Muzeum loutek

Chvíle, kdy jsme s Anežkou samy dvě, jsou vzácné. Není jich moc. Byly jsme ve městě koupit sandále (podle Anežky jsou málo duhové) a poprvé jsme navštívily Muzeum loutek. S Betkou si tam zatím netroufnu, protože na rozbité exponáty mi asi mateřská stačit nebude.

Byla jsem nadšená. Nejvíc z relaxačního salónku eskymáků, kde hrála tlumená hudba a svítilo příjemné modré světlo. Děti se tam kupodivu bály. Já bych tam klidně poseděla..

Děti nejvíc bavila ta část, kde si mohly všechno osahat a sami si divadlo zahrát. Povodit marionetu a pohladit maňáska. Joo, klidně bych tam byla i dýl, ale nekompromisní paní "uvaděčka" už chvátala domů. Dvacet minut před zavíračkou. To byla taková méně příjemná tečka, ale jinak paráda!

Májová

V poslední době jsme (díkybohu) často mimo domov, takže scénář vypadá vždycky stejně - zabalit, zamknout byt se slovy "Tady je bordel!", přijet a otevřít se slovy "Tady je bordel!", vybalit, vyprat, něco poklidit a skoro už zase balit. Ale mám to ráda - patří to k tomuhle období.

Tak mi tak bylo líto toho našeho obýváku, který teď moc nevyužíváme (spíš slouží jako odložiště všeho možného) a dala jsem mu jarní fasádu. 

Les, louka, sad, babiččina zahrádka

Daří se mi to. Propojuju na jednom oploceném pozemku několik světů dohromady.

Špičky - hlavičky (nohy ne, jsou tuhé) vařím 30 min. s kmínem. Utřu několik stroužků česneku, přidám pažitku a trochu utlučeného kmínu (tuhle směs rozdělím do talířů). Přeliju houbovým vývarem, přidám nudličky nebo kostičky osmaženého chleba, sůl, pepř. Brou chuť!

Klokoč

Naši "věrní" povili miminka...

Víkendová terapie

Když jsem vezla asi třetí kolečko hlíny, napadlo mě, že tohle je přesně typ terapie, který na mě platí. Udřu se k smrti, ale je mi skvěle.

Zapátrala jsem a zjistila informace o oboru zvaném horticultural therapy neboli zahradní terapie, která u nás není zas až tak známá. Jedná se o proces zlepšování fyzického i psychického zdraví ať už aktivní formou (péče o rostliny a veškeré zahradnické práce) nebo pasivní formou (sledování růstu rostlin, pozorování změn na zahradě, poslouchání zvuků, procvičování hmatu a chůze na boso v různém povrchu,...). Tahle léčba zajišťuje rehabilitace nejen zdravým lidem (uvolnění stresu) a seniorům, ale také hlavně handicapovaným.

Může se zdát, že přichází nové trendy, ale je to zas jen ten starý známý návrat k přírodě. Vždyť přece každý nemocný se lépe uzdraví, když má výhled do zahrady, a ne do betonu.

A tady je jedna vlaštovka: Zahradně - terapeutický areál nedaleko Velkého Meziříčí.

Šeřík

Netřesk

Na chalupě jsme opět o krok vpřed. Udáváme módní trendy na příští sezónu...

Rozmarýna..ba ne, dělám si srandu. Byl to křen:)