Skřítek

...do školky na zahradu. Základ si našla Betka v lese a statečně ho nesla celou procházku. :)

Hledej v druhých dokonalost

Technika, která by měla dětem otevřít oči v tom, jak je každý člověk jiný. Přesto nás však spojuje pomyslný provázek, střed naší osobnosti. Místo abychom se dívali jen na vnějšek bytosti, můžeme se rozhodnout hledat u lidí tento střed dokonalosti. Pokud  se na lidi díváme jako na korálky různých barev a tvarů, můžeme pociťovat osamělost a odlišnost. 

Děti si vybraly korálek nebo knoflík za každého spolužáka a nakonec i za sebe a navlékly na svoji šňůrku. Společně jsme provázky zavěsili na kovový kruh a ozdobili jsme si třídu.

Hatatitla

Přemýšlely jsme, co bysme mohly vyrobit Matýskovi k narozeninám. V souvislosti s naší letní hrou na indiány jsme udělaly koně. Jenže "Mlsný orel" už je vývojově napřed - občas kovboj, občas malý chemik.

143. narozeniny

Včera jsme měli takovou poklidnou rodinnou sobotu. Začalo to tím, že jsme udělali Fíbí jarně-letní sestřih na 3 mm, natřeli lavičku před domem, zkoukli koncert Led Zeppelin, proskákali jsme louže kolem bloku a pak jsme se vrhli na vytváření dárků pro prababi a pradědu k narozeninám. 

Nejprve bylo důležité objasnit, komu vlastně budou dárky patřit. Any potřebuje jednoduše řád a přehled. 

Prababička Maruška - to je ta, co mi dělá sladký čaj?  ano

Praděda Pepa - to je ten, co mi zpívá "Anka prdla, uskočila, porazila metaře.." ? ano

Jasno je. A co budeme dělat...

Ptáčci pro babi - všimněte si uměleckého podpisu AMEŠA

strom pro dědu

Takové to domácí skákání

Někdy je těžké udržet holky v klidu. Na vyřádění mají taťku, ale když už je to opravdu potřeba, zabírají šlapací "kameny". Vystřihla jsem je ze staré karimatky a polepila různým materiálem. Pravidla jsou na vás, u nás frčí seskok z konferenčního stolku do Fatboye a po kamenech zpět na stůl. To jsou fofry:)

Krabička

Co takhle si při dlouhých "zimních" večerech omotat krabičku?  Základem je papírová krabička od čehokoliv, provázek, lepidlo a hodně, hodně trpělivosti. Mám ji na čajové svíčky.

Freestyle

Včera mě Any ve školce vítala větou: "Co budeme dělat?" Nic jsem v plánu neměla, tak jsem celou cestu domů (cca 3 minuty) přemýšlela, čím je zabavím. Dala jsem jim všechny knoflíky, co máme. Ať si dělají, co chtějí. A bylo zajímavý sledovat, co nastalo:

• sypání
• hrabání
• schovávání pokladů
• počítání
• stavění
• noření částí těla
• skládání barev
• hledání
• rozhazování 
• třídění

Odhadujete správně - úklid byl na mně.

Dárek na plátně

Dnes má můj táta nejkulaťoulinkatější narozeniny. Anežka mu vyrobila dárek z lásky. Co dárek - přímo umělecké dílo!

Taťko, užij si dnešní den, zbytek osobně:)

Březne, vítej...

Čovíme

Když byla Any menší, bylo pro ni vyslovit slovo "tvoříme" nadlidský úkol. Několikrát denně za mnou chodila a hláškou "Mami, pojď čovit.." mě vždycky strašně rozesmála. Teď už vyžaduje "tvožit". Tak jsme medvídkovi (který se mimochodem už uzdravil) vyčovily kamarádku veverku. Veverka vznikla ze staré rukavice a Anežka ji pojmenovala Hrabalka. A dostala na krk žalud. Aby ho neztratila.

Plná bedna starých triček bere za své. Čovíme fůru náramků, které se jednoduše pletou na prstech a podle toho, jestli pletete na dvou, třech nebo čtyřech prstech, vznikají různé vzory a šířky. Návod zde.

 

  

Čovíme jaro. Alespoň náznakově:) 

 

Jedna vlaštovka jaro udělá

Za necelý měsíc je to oficiálně tady. Rok od roku si stále více uvědomuju, že leden a únor tak nějak přecházím. Jakoby pluly skrze mě bez zanechání stopy. Možná se mi zpomalují i životní funkce, ale někdy si ani nedokážu vybavit, co se vlastně stalo a co jsem dělala. No dobře, změna na dětech je výrazná.

Ale já tak nějak startuju až v březnu. A z toho, co tu popisuju, je jasné, že jsem inkarnovaný medvěd. Medvěd, který konal dobro, aby se mohl zrodit ve vyšší sféře. A jak to asi bude dál...

 

Knoflíková válka

Včera chtěla Anežka stůj co stůj něco upéct. Snažila jsem se vysvětlit, že nám některé docela důležité suroviny na pečení chybí a že kvůli nemoci opravdu do té chumelenice nemůžeme na nákup. Moje snaha o zklidnění vyhrocené situace se nesetkala s úspěchem. Naopak. Jakmile Betka zaslechla slovíčko "buchta", zpozorněla a vytrvalým "uu uu uu" (=buchtu) se dožadovala svého. Tak jak chcete. 

Upekly jsme něco. Něco jako muffiny. Ale po vzoru pana Babici jsme lecos nahradily něčím jiným. Co je důležité - potřeby jsme nakonec uspokojily. 

Vzpomněla jsem si na své knoflíkové období. Před rokem jsem dostala od Jany a Lenky pytle knoflíků (už jsem se zmiňovala o tom, že mi známí a kamarádi nosí ledacos). Cítila jsem se jak malé dítě, které stojí v cukrárně a může si vzít úplně všechno, na co má chuť. A tak začalo moje knoflíkové období.

 

Le recyclage

Všechno schovávám - krabice z pošty, kartony z větších věcí jako je lednice, televize, odstříhávám knoflíky ze starých věcí a ty pak skládám, protože jednou se budou hodit.
A hodí. Ve sklepě to sice vypadá, jak na skládce, ale já postupně recykluju co se dá. Už i kamarádi mi nosí všechno možné od starých ponožek, knoflíků až po papírové tubusy. Ty mi Kadís přinesl s tím, že z toho určitě něco udělám. Udělala jsem knihovnu pro Betku. Vejde se za dveře a nepřekáží. Sama si knížky zastrkává a má přehled.

A 3 krabice stačily na výrobu domku. Postupně přibyla schránka a namalované zařízení uvnitř. Teď momentálně odpočívá na půdě a čeká na druhou mízu. Vrátíme ho až Betka vyroste z postýlky. Takhle se nám do pokoje nevejde.

Předloni jsem měla doma dvě velké tašky ponožek. Nosil mi je každý, kdo si vzpomněl. A díky tomu vznikla spousta ponožek s duší.