Pátek večer

Připraveno, hotovo

Děláme, co můžem. Díky všem, kteří přiložili ruku k dílu - v pondělí to může začít.

www.koventinka.cz

Etapa

Pomalu, ale jistě mi končí další životní etapa - mateřská dovolená. Dovolila jsem si být pět let doma a užívat si svobody. Ano, jsem typ, kterému stačí být s dětmi doma. Byla to paráda (ještě, že existuje selektivní paměť).

Dovolila jsem si, a teď mám trochu strach. Jak si zvyknu? Kdy se doma vlastně uklízí? Kdy stihnu udělat podzimní věnec? Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy upekla něco dobrého. Přepadá mě smutek, ale zároveň chuť do další etapy. Jsem vnitřně úplně rozharašená.

Houbaři

Letošní týden na Šumavě - už lehce do podzimu. Týden bez cíle - jen jsme chodili po lesích a sbírali jsme houby. Úplně jsem zapomněla fotit, tak vznikla jen občasná dokumentace z mobilu. 

usedlost v blízkosti Jelenova

od Prášilského potoka na Gsenget

pod Horskou Kvildou

fotím Roklan

Rejštejn

Čtu, konzultuju, zevluju...

...pestrobarevnou literaturu
...s oblíbenou ženou
...v oblíbené kavárně.

Evi, díky!

Týden v lese

Holky tráví týden v Lesní školce Berounka. Anežka se asimilovala tradičně hladce, Betka se ale rozhodně do ničeho zapojovat nebude:-)

A já mám týden pro sebe, na úklid a na přípravy.

Úsměv, prosím

...to mi teď moc nejde. Věci někdy prostě nejdou podle plánu. V hlavě mám otázky - ve dne, v noci. Někdy bych chtěla vidět alespoň kousek dopředu - jak to bude dál...

Rozhodla jsem se vyléčit barevnými ponožkami a lososovým trikem - co na tom, že je tam francouzský nápis - stojí pár korun a na doma bude dobrý. Až Google mi prozradil něco v tom smyslu, že mám malý prsa. Ale to mě teď vůbec nemůže rozhodit:)

řebříček

třapatka

Navolejuje-li...

Jeli jsme Berounku - vhodná pro rodiny s dětmi:) Poprvé s oběma holčičkami na jedné kanoi. Vyjeli jsme po velkém dešti, takže ranní příjezd k řece plné hnědého bahna nebyl zrovna ideální. Holky dostaly bundy, gumovky a společně jsme si přáli, ať vysvitne slunce. Betka se moc těšila a svůj první pobyt na lodi zpečetila zhmožděným ukazováčkem (už ví, že když se lodě sťuknou, nemá nechávat ruku venku). Takže jsme vyjeli za mohutného řevu. Pověsti hlučné rodiny se asi nezbavíme.

Na prvním jezu jsme všichni kompletně zapadli do bahna (holky i s gumovkama), ale pak už přicházely ty lepší momenty - modrá obloha, studené pivo, zpívání, svíčková, opakování si vodácké terminologie a koupání, kafíčka, kochání se. 

Moje obavy z toho, že se budou děti hádat a vzájemně se vyhazovat z lodi se nepotvrdily. Příště zas.