Pod pokličkou Vítek

Týden už jsem nebyla pořádně venku. Pozdrav posílám z centra našeho bývání - kuchyně. Jak se říkává (a u nás v bytě to platí na 100%) - všechny cesty vedou...do kuchyně. Jen bez mučení přiznávám, že já tam funguju z nutnosti, kdežto Petr z radosti.

A jak je ten svět v rovnováze - dnes se vyklubal Vítek. Vítek se narodil Míše a Kadísovi, našim z nejmilejších a do poslední chvíle byl tajemným neznámým prenatálkem. Jsem šťastná. A navíc Vítek je jméno, které jsem v případě povití kluka měla vybráno i já. Tak jsem ráda, že s námi bude v nejbližším okolí napořád. Míšo, Míro, Kubo, Vítku - těšíme se na vás!

A tady je gratulace, kterou ve 3:30 v noci sepsal Petr:

Chtěl bych přát a nemám kytku,

tak Ti aspoň píšu, Vítku.

Místo aby Míša spala,

co to zase vyvedla,

dnes nad ránem, to byl fofr,

na svět kluka přivedla.

Neznám váhu, neznám míry,

jen, že na svět přišel z díry.

Více než-li míry mylný,

ať je zdravý a hodně silný.

Přinesu Ti nějaké dary,

zatím nazdar, strejda Saly.

Ostatní vás také
vůbec nemaj na háku,

přejí vám vše nej,

všichni z klanu Saláků.