Jako malá jsem měla dřevěné puzzle se zvířátky. Byla to moje oblíbená hračka a když jsem ji nedávno po těch letech vyndala z krabice, těšila jsem se, jak si budem s holkama hrát. Omyl. Naše děti puzzle vůbec nebaví. Naivně jsem si říkala, že k tomu Any doroste a začali jsme s jednoduchými skládačkami (např. obličeje od Jany Z lesa.) A následovalo překvapení, kdy Any sice začala poloviny koleček přikládat k sobě, ale obličej se skládal např. ze 4 očí nebo dvou úsměvů. Tak nic. Prostě puzzle není to pravé.
A pak jsme na to kápli! Anežku baví bludiště. Můžem je malovat pořád a pořád dokola s různými obměnami (pejsek hledá kost, kočka myšku, medvěd noru,...). "Mami, tak už chci dalšího bludišťáka...A dalšího.. Už je umíš skoro jako táta.." (ovšem to je pro mě velké ocenění:-)
Podle dnešní kontroly nás čeká další týden harmonického soužití doma. Bez návštěv, jen my sami. Tak pokud neumřeli, malují bludiště dodnes.
Včera se paprsky dostaly až do nitra našeho bytu. Do předsíně.
.JPG)
prima hrátky:-))
OdpovědětVymazatAjka