Včera chtěla Anežka stůj co stůj něco upéct. Snažila jsem se vysvětlit, že nám některé docela důležité suroviny na pečení chybí a že kvůli nemoci opravdu do té chumelenice nemůžeme na nákup. Moje snaha o zklidnění vyhrocené situace se nesetkala s úspěchem. Naopak. Jakmile Betka zaslechla slovíčko "buchta", zpozorněla a vytrvalým "uu uu uu" (=buchtu) se dožadovala svého. Tak jak chcete.
Upekly jsme něco. Něco jako muffiny. Ale po vzoru pana Babici jsme lecos nahradily něčím jiným. Co je důležité - potřeby jsme nakonec uspokojily.
Vzpomněla jsem si na své knoflíkové období. Před rokem jsem dostala od Jany a Lenky pytle knoflíků (už jsem se zmiňovala o tom, že mi známí a kamarádi nosí ledacos). Cítila jsem se jak malé dítě, které stojí v cukrárně a může si vzít úplně všechno, na co má chuť. A tak začalo moje knoflíkové období.
.JPG)
páni, knoflíkové království:-))
OdpovědětVymazat