Budou to dva roky, kdy se začal Petr každý den pravidelně vytrácet do dílny pod záminkou "Musím to do těch narozenin stihnout." Topil si tam v kamnech a pravidelně u toho padla nějaká ta lahvinka vína. Zkrátka dobrá zašívárna - spojení příjemného a užitečného, potřebného a pohodlného. A dětská radost v jeho očích byla z každého posunu zjevná. Nutno taky zdůraznit, že veškerý materiál byl zbytkový, takže náklady na výrobu kuchyňky nepředstavovaly žádnou horentní sumu (tedy nepočítám ty vypité flašky vína).
Kuchyňka se osvědčila jako multifunkční dětské hřiště - ještě, že tatínek nešetřil na "masivitě" použitého materiálu. A mně se teda moc líbí. Dokonce ji vnímám jako vrchol naší domácí tvorby za poslední...hmm... 2 roky:) Přála bych si, abysme ji za 20, 30 let snesli z půdy, oprášili a hrdě předali vnoučatům - "To dělal váš děda!" A pak samozřejmě pravnoučatům.
A já jsem se přece nemohla nechat zahanbit.
.JPG)
No pááni.... v takové kuchyňce by se mi taky líbilo:-)))
OdpovědětVymazatNanuk je úžasný:-)
Ajka