Dnes ráno, když jsem polomrtvá ležela v posteli a slyšela z pokoje, jak si holky hrajou, jsem si uvědomila, jak velké děti už máme. Ty tam jsou časy, kdy jsem po nocích nosila brečící neutišitelné miminko a často pak následně brečela s ním, protože jsem únavou sotva stála na nohou. Máme samostatné jednotky. Doslova. A jsem na ně moc pyšná.
Ráno vstává zpravidla první Betka. Už nevolá z postýlky "mami", už ví, že lepšího výsledku dosáhne voláním "Any". Anežka se bleskově vzbudí, zabouchne dveře z pokoje (aby Betka nemohla v tak nekřesťanskou dobu útočit na ložnici), otevře jí západku na vrátkách z postýlky a jednoduše si spolu hrajou. Dokud nám nezvoní budík. Je to sen. Myslela jsem, že se toho nedočkám:)
Po zazvonění budíku nebo našem zavolání obě přiběhnou a Anežka pronáší každodenní hlášku: "Vedu návštěvníka!" nebo "Přichází zběsilý Bebouš!" a za ní už podupává nejmladší člen. A pak si chvilku lebedíme. Všichni spolu.
.JPG)
Novinky z domečku...
.JPG)
Já chci taký!... I tu výzdobu;-).
OdpovědětVymazatKlári, ty máš taky parádní výzdobu:)
VymazatLuci, i my si prožíváme tohle "šťastné období" kdy nás už děti nechají ráno vyspat, starší Martínek pochopil princip dálkového ovladače a tak se ráno zavrtaní pod dekou v obýváku koukají na pohádky a my můžeme taky zavrtaní pod dekou ještě chvilku spát .... Marki
OdpovědětVymazatPS: ten domeček nemá chybu !!!!
Marki, díky. V domečku pokračujem:)
VymazatChci taky, ale mám pocit, že to u nás jen tak nenastane...to si na to musím pořídit druhé dítě? :-) Helena
OdpovědětVymazatHelčo, vypadá to, že jo:) Jakmile Any odjíždí na víkend, je konec:)
Vymazat