Klíče, které jsem slavnostně dostala, když mi bylo asi osm a začala jsem chodit sama domů. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem je za celou dobu nikdy neztratila a nikde nenechala.
A teď jsem je našla na dně proutěného košíku. Vlastně jsem nikdy nevěděla, co s nimi mám udělat - už 19 let jsem je nepoužila. Ten modrý je od bytu a hned za ním je od schránky. Nebyl totiž den, kdy bych v ní neměla dopis. Milovala jsem psaní dopisů - kamarádům na vojnu, kamarádkám z prázdnin, ale i neznámým spřízněným duším, jejichž kontakt jsem nacházela zpravidla v časopise Dívka.
Vlastně ty klíče nemůžu vyhodit. Mám pocit, že bych si uzamkla dětství. Definitivně ho odřízla. Zahodila klíč ke vzpomínkám.
A tak mám klíče, kterými už zřejmě nikdy neodemknu. Ani nevím, jestli ještě pasujou...
Žádné komentáře:
Okomentovat