Tak už jsme zase spolu doma. Náročná disciplína. Vzpomněla jsem si, jak jsem na jaře oceňovala fakt, že je jaro. Protože i když jsme doma, vždycky můžeme den strávit v lese. S přibývající tmou a zimou to bude složitější, ale pořád na sobě cítím, jak mi ten pobyt venku pomáhá.
Uklidili jsme chalupu a zahradu pomalu připravili na zimu. Já čas trávím většinou krájením jablek na křížaly, sázím cibulky narcisů a tulipánů a pořád ještě pletu podzimní věnečky. Letos jsem jich udělala opravdu hodně...
Chybí mi děti z Koventinky, i když se setkáváme online. Když člověk mluví hodinu a půl v kuse do monitoru, má hlavu jak balón. Celkově je to pro mě složitější, protože ve škole spíš improvizuju a tady mi chybí to osobní napojení.
Aktuální situace je zajímavá. Pozoruju sebe i ostatní - to, jak nás všechny rozhazuje ta nejistota, nevědění a hlavně různé druhy strachů. To, jak se mezi námi ukazujou propasti ve vnímání reality, které nejsou vidět, když se člověk cítí bezpečně.
.JPG)
Věnce luxusní))) Tvoření je důležité na pobrání pozitivních myšlenek.
OdpovědětVymazatUčím taky online a mám stejné pocity jako vy.
Přeji poklidné dny. Eva
P.S. a pravidelně nakukuji do vaší školy. Je moc inspirativní. Úplně vám ji všem závidím))))
OdpovědětVymazatEvi, díky za všechny milé zprávy. Přeju Vám, ať se vše daří čím dál lépe. :)
VymazatTa poslední věta je tak pravdivá a podtržená dnešní realitou.Občas si říkám, že jsem se ocitla na jiné planetě. Hodně sil a positivního myšlení nám všem. Věnečky obdivuji v každém příspěvku. Klidný vákend. Věra
OdpovědětVymazatVěrko, děkuji! I Vám hodně sil a hlavně buďte ve zdraví! :)
Vymazat