Náhrdelník

Před cestou mě mnoho z mých přátel vybavilo větrovými bonbony, čokoládami, dostala jsem několik talismanů a kamínek, domácí nugetu a pastelky. Všechno jsem si nabalila do krosny s jednou výjimkou. Od mé milé Evy jsem dostala náhrdelník s příběhem, který jsem si pověsila na krk, aby mě provázel celou cestu.

V roce 2010 byl Evin soused v Nepálu a někde v okolí Annapuren dostal od jedné místní ženy náhrdelník na ochranu a pro štěstí. Po nějaké době předal náhrdelník Evě, která ho zase věnovala na cestu do Nepálu mně. Nedělala jsem si plané naděje, že mu najdu domov. Ale pořád jsem tam někde v podvědomí měla uloženo, že mě chrání.

Když jsme asi čtvrtý den v horách putovali přes vesnici Ghandruk, zastavili jsme se v tamním muzeu. Dívám se na exponáty, které jako by někdo aktuálně přinesl z místních domácností (ani mi nepřišly příliš historické), a najednou jsem vedle dveří zahlédla figurínu oblečenou do typického oblečení žen etnika Gurungů. Na krku měla náhrdelník tvořený ze stejných kamenů jako jsem měla já.
Ten moment! Jako kdybych objevila tajné heslo do zprávy, složila mapu k pokladu nebo zakopla o diamant. 

Běžela jsem k paní, která nám prodávala vstupenky a pokoušela jsem se jí převyprávět svůj příběh. Zašla do chalupy a přinesla velmi podobný náhrdelník, který ale vypadal daleko slavnostněji. Byl to svatební náhrdelník žen Gurungů. Ten můj prý patřil chudé ženě.

Říkám si - co to sakra je? Tady je tisíce možností kudy jít, do jakých vesnic se údolím dostat a já projdu Ghandrukem, podívám se do muzea a najdu, co jsem si ve skutečnosti ani netroufala doufat, že najdu?

Fotka z roku 2010: "Můj" náhrdelník má žena, která sedí v tureckém sedu.