Letos jsme s holkama vymyslely, že bychom mohly spojit závěr školního roku s přespáváním ve stanu. Více než polovina dětí projevila odvahu nocovat bez rodičů a my se společně sešli v úterní podvečer. Postavily se stany. Zřejmě na to, aby se posléze zjistilo, že je vlastně nepotřebujeme. Několik dětí spalo pod širákem, ostatní ve společném velkém stanu. My dospělí jsme ještě poseděli, pochutnali jsme si na dobrém víně a asi hodinu po půlnoci jsme si také zalezli každý do svého stanu.
Budíček byl mnohem... mnohem živější, než jsem si představovala. S obrovským bolehlavem mě vzbudil zřejmě nějaký dětský rituál, při kterém se hlasitě smály, pobíhaly po zahradě, skákaly na trampolíně a bubnovaly na buben. Vystrčila jsem hlavu ze stanu a zjistila, že slunce teprve vylézá za lesem. Na mobilu bylo 5.20 hod. Vítej, realito!
Přes tři ranní kávy jsme se dostali ke společnému kruhu, abychom si naplánovali den. Čekalo nás zdobení překážkové dráhy, kterou si děti jednotlivě prošly a u mě a Kataríny (moje odpolední kolegyňka) převzaly slovní hodnocení a malý dáreček.
Společně jsme vařili oběd a pekli rybízový koláč, navštívil nás Petr (náš budoucí průvodce), který děti učil stojky a přemety, na louce jsme si s holčičkami upletly věnečky a pomalu se blížila doba příchodu rodičů.
S těmi jsme potom poseděli u ohně, zahráli na kytaru a druhý rok Koventinky jsme mohli spokojeně ukončit.
Děkuji za důvěru rodičům, za spontánnost dětem a Evě a Radaně za ještě větší spojitost, kterou cítím.
Jsem vděčná!
.JPG)
..to je tak krásný, že něco takovýho, taková škola/vysvědčení existuje:) tak ráda si tady u vás o tom čtu a chtěla bych to na chvíli zažít- zlepšit si vzpomínky na školu a dětství:) věřím,že moje vnučka bude taky do takové školy chodit a já si to užiju:) jste skvělí všichni Káťa
OdpovědětVymazatTake jsem Vas prispevek precetla jednim dechem. Libi se mi Vas pristup ke vzdelavani, zpusob jakym budujete v detech vztah k priprode, sounalezitosti. Jen tak dal. Prijemne prazdniny, Martina.
OdpovědětVymazat