Tak takový zápal pro věc už jsem u Anežky dlouho nepozorovala. U nás ve škole si můžou děti volit, jakou návštěvu si poslechnou, co chtějí dělat, co se chtějí naučit. Je zajímavé pozorovat tu proměnlivost. Any se zpravidla do ničeho nehrne.
Nebylo tomu tak ale dneska. Už od včerejška vyprávěla o tom, jak půjdeme do záchranné stanice živočichů, jak se těší na pana Makoně.
Nebylo tomu tak ale dneska. Už od včerejška vyprávěla o tom, jak půjdeme do záchranné stanice živočichů, jak se těší na pana Makoně.
Dnes ho celé dopoledne nespustila z očí. Neustále se na něco ptala, něco komentovala, na otázky odpovídala celkem hbitě. Zahrnovala ho historkami, které se jí dějou s různými zvířaty.
A najednou z ní vypadlo: "Pane Makoni? Můžu u vás pracovat až budu velká?"
Domluvili se na brigádě. Za pár let. Jsem zvědavá, jestli nadšení vydrží. :)
Pán, stanica a deti so zvieratkami, úžasné:-)
OdpovědětVymazat