Děkuji

https://www.youtube.com/watch?v=KKN0BcGCi8I

Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,

bych mohl věnce vázat,

děkuji, děkuji za bolest,

jež učí mne se tázat,

děkuji, děkuji za nezdar:

jenž naučí mne píli,

bych mohl, bych mohl přinést dar,

byť nezbývalo síly,

děkuji, děkuji, děkuji.

Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí,
děkuji, za slzy děkuji:
ty naučí mne citu,
k živým, jež, k živým, jež žalují
a křičí po soucitu,

děkuji, děkuji, děkuji.

Pro touhu, pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost,
za to, že, za to, že utká se
láska a nevraživost,
pro sladkost, pro sladkost usnutí
děkuji za únavu,
děkuji za ohně vzplanutí
i za šumění splavu,
děkuji, děkuji, děkuji,

Děkuji, děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila,
děkuji, děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla,
za to, že, za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral,
beránku, děkuji,
marně jsi neumíral,
děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji…

Karel Kryl, 1974

Zimní dýmy

Včera jsme s Katkou završily zimním seminářem celý roční cyklus Rokem na vlně vonných dýmů.  Rok intenzivního vykuřování bylin, dřev a pryskyřic. Jsem bohatší - o nové zkušenosti, vědomosti, zase o kousek blíž naslouchání přírodě a ročnímu cyklu.

Moje zimní směs se tentokrát skládá z jablka, skořice, zeleného afrického kadidla, dřeva jalovce, rojovníku, jmelí a kůry kadidla.

A jakmile děti vidí nadšené dospělé, chtějí se taky nadchnout. Proto si Katka připravila odpolední workshop pro naše slečny z Koventinky. S její pomocí si namíchaly vlastní vánoční purpuru a moc si to užily. 

Druhá adventní

Druhá adventní neděle v poklidném módu. Trochu jsme pekly - miluju vůni koření Spekulatius. Tato směs je původně z Belgie a Holandska, kde se nazývá Speculaas a cukroví se tu peče celoročně. Zdomácnělo i v Německu jako typické vánoční cukroví.  Základem je kardamom, skořice a hřebíček, v této směsi od Antonína je ještě muškátový ořech, anýz, zázvor, nové koření a bílý pepř.

Taky jsem malinko šoupala nábytkem, hrála na kytaru, dodělala výzdobu - ten nás adventní věnec je prostě nádhernej!! A ještě jsme stihly palačinky, na kterých výborně vypadá i chutná moučkový erythritol.

Moje první kniha

O svém pokusu o dívčí román jsem už psala. Mnohem dříve jsem ale napsala (dobře, opsala) něco jiného. Bylo mi necelých pět a táta byl na vojně. Bydlely jsme s mamčou a prababičkou na vesnici a neustále jsme byly někde v lese. 

„Tatímu, obrázky z procházky“ je moje první ručně psaná dochovaná publikace. Neuvěřitelné, že si tu procházku, datla a doplňování žaludů pamatuju.

Jak jdeme s mami do kopce. Přišly jsme do lesa...

a žaludy nikde, sena trošku. Žaludy jsme doplnily.

Slyšely jsme datla (mamča doplňuje „i viděly“). Přinesly jsme si kočky. Má váza, mami váza.

Adventně

Moje výzdoba před domem je letos hodně střídmá. S holkama jsme upekly perníčky podle nového receptu (Stáni, takže fakt změknou, jo?? :-)) A do dalších větších akcí se nepouštíme. Any odjela na víkendovou výpravu se skautem a Betka si přeje jít zítra nasát atmosféru vánočních trhů. Tak proč ne, může být. :)

Věncování

Snažím se dělat každý věnec trochu jiný - aby se v něm odrážela osobnost člověka nebo energie rodiny, které bude dělat radost. To jehličí je omamný!

Mentoring

Já se vždycky tak těším - na tu atmosféru, shledání, nový podněty, kafčo.. Moje hodiny mentoringu s Evčou Lukavskou jsou vždycky děsnej nářez! :)  Děkuju za ně!

Adventní tvoření 2

Stejně jako vloni, i letos jsme se před první adventní nedělí sešly v dámské společnosti a tvořily společně adventní věnce. Rozdíl byl ale v tom, že se akce nekonala u nás doma, ale poprvé v dílně. Tepla bylo dostatek, svařák provoněl celou místnost a každý se spontánně  pustil do tvoření. Stejně si myslím, že ten potenciál máme všichni v sobě. Vznikly nádherné kruhy! A jako vedlejší produkt i zajímavé rozhovory. :)