Procházky

Příjemné babí léto mě nutí být často a dlouho mimo domov. Ta příroda mě vážně dobíjí - škoda, že nejsem schopná přesvědčit sama sebe, že i déšť a pošmourno stojí za to vylézt ven. Protože když se opravdu někam vyhrabu, vždycky (!) jsem naprosto spokojená. Přichází období barevně nejkrásnějších věnečků - pletu pro sebe i pro ostatní. Moje radost se násobí radostí druhých.

V mezičase čtu knihu, kterou mi poslal Petrův kolega. Vlastně se s ním neznám, jen několikrát v životě jsme se pozdravili. Prý si ji mám přečíst.
Baví mě.