Hygge

Kamarádka mi půjčila knížku s tím, že si při jejím čtení vzpomněla na mě. Já samozřejmě do té doby neměla o nějakém „hygge“ ani páru. S přibývajícími přečtenými stránkami jsem si říkala, že je to přesně to, co vnímám, co dělám a myslím, že bych bez toho nedokázala existovat.

Hygge vzniklo v Dánsku - v zemi, ve které prý žijí nejšťastnější lidé na světě. Poznáte ho podle pocitu. Je to atmosféra, která nás obklopuje, jsou to vědomé okamžiky štěstí. Jsou to místa, která máme rádi, společně strávený čas s přáteli a rodinou, pocit bezpečí domova  a místa, kde můžeme být sami sebou.

S hygge pojí Dánové i specifické podněty, které tyto pocity duševní pohody vyvolávají. Jsou to samozřejmě tlumené lampy, teplé ponožky, knihy, horké nápoje, přírodní materiály, rozpálené krby či svíčky. Hygge může být společně vařená večeře s partnerem či přáteli, hraní deskových her, sáňkování a horký grog v termosce... Každý se může cítit blaženě při něčem jiném.

Hygge si můžeme vytvářet i v práci, hygge jsou kavárny, kde je vám dobře. Jsou to vůně, zvuky. To vše si dokáží Dánové vytvářet v nadprůměrné míře. Různé tipy, ale i konkrétní příklady a informace si můžete přečíst právě v této knize.

Pocity štěstí souvisí se spokojeností. Štěstí není dlouhodobý stav. Jsou to momenty, které je důležité vidět a zaradovat se z nich. 

A co znamená hygge pro vás? Kdy přichází ten moment, kdy je vám krásně na duši? Budu moc ráda, když se podělíte... :)

Z posledních dní

Mojí největší současnou náplní je čtení, uklízení, vaření, pletení věnců a cvičení. Prostě je ze mě žena v domácnosti. Všímám si, jak se mi tím klidem pomalu mění výraz ve tváři. Snažím se zlehka vracet do reality, ale trochu to bolí. Nejde mi nic vyřešit - i sebemenší náročná situace mě rozhodí.

Směju se, když si vzpomenu, jak jsem si připomínala důležitost prožívání přítomného okamžiku. Jenže teorie by mi šla - v praxi je to vždycky horší. Situace, kterou teď procházím, mě v tom dokonale cvičí. Nemyslet na minulost ani na budoucnost a prožívat každý den, každou minutu naplno. On ten pohled do minulosti ani do budoucnosti ve mně zrovna příjemný pocity nevyvolává...

Vánoční hvězda po návratu z balkonu - hokus pokus - zatmívat do Vánoc a snad opět vykvete. :)

Výhledy, houby a zub, co nejde ven

O víkendu jsme vyrazili s partou na naše oblíbené místo pod Čerchov, kam jezdíme pravidelně už 10 let. Letošní podzimní setkání proběhlo v podstatně komornější sestavě. Vyrazili jsme na houby. Ten pocit, kdy si můžu přivonět k čerstvě sebrané houbě, nemůže v lese nic nahradit. Snad jen přelet orla. :))
Večer jsme poseděli u ohně, kde voněl guláš z kotlíku a po setmění jsme si skoro vyběhli na sjezdovku Sádek, odkud byly vidět Plzeňské ohýnky. Tak daleko a přece blízko...

Betce se už 14 dní kýve první zub. Legračně trčí dopředu a už s ním umí různý cirkusácký kousky. :)

Nepamatuju...

...tak teplé září. Je nádherně a já si zkouším užívat, jak to jen jde. Ta příroda tvoří neskutečný věci! Snažím se všude chodit pěšky, nebo jezdit na kole. Tvoření mi pomáhá alespoň na chvíli na nic nemyslet. Známí si u mě objednávají věnečky a já z toho mám velkou radost, protože je to něco, co mi jde lehce. 

Zeměráj

Téměř rok po návštěvě vesnice raného středověku jsme se znovu posunuli zpátky v čase. Tentokrát do stejné doby, ale na jiné místo. Vyzkoušeli jsme zážitkový park Zeměráj, jehož součástí je také vesnice raného středověku. Ač jsem úplně nechtěla, musela jsem trochu srovnávat. Na rozdíl od vesničky v Německu jsou tady "místní" obyvatelé daleko sdílnější. Nikdo nečeká, až za ním přijdete, ale on sám je tím iniciátorem, který vám věci ukazuje a vysvětluje. Vesničané odpovídají na veškeré otázky týkající se jejich života, nebo vás rovnou zapojí do běžných denních činností. Ten rozdíl není dán jen jazykovou bariérovou. Zdálo se, že v Německu jde více o divadlo, kdy si tam lidé žijí svůj středověký život, občas jdou na lov, obětují zvíře, nebo jdou do boje. A návštěvník je tak trochu jako tichý pozorovatel. Ve vesnici, která je podstatně větší než zeměrájová, "žije" také více obyvatel, takže i možností interakce místních je mnoho. O akci tu rozhodně není nouze.

V Zeměráji ale oceňuji rozhodně prostředí - ráj na Zemi a to doslova. Nádherná příroda, všude žáby - dokonce jsme viděli vzácnou kuňku ohnivou (pokud to tedy byla ona), housenky a pestré druhy bylinek, plodin a stromů. Skvělé pohankové noky jsem si dala v místní hospůdce a po obědě jsme se vydali na kilometrovou stezku naboso, kterou si holky chtěly projít dvakrát. Pokud děti ještě úplně nejsou fanoušky historie, ocení jistě mnoho dřevěných skládaček, her a hlavolamů, u kterých se zaručeně pobaví i dospělí. Rozhodně sobota, která za to stála. A to počasí, to bylo samozřejmě objednané. :)