„Vstupujeme-li
do zahrady, vstupujeme do ohrazeného prostoru (zahrada, Garten, Garden, hortus – vše odvozeno
od indoevropského ghorto, tj. ohrazené místo), tedy do prostoru s
vlastní hranicí, kůží, oddělující ho od ostatního světa. Je to však nejen místo
vymezené prostorově, ale zejména odlišující se duchovně, tedy místo s vlastní
identitou, vlastním duchem. Málo by nám byla platná kůže, kdyby náš duch neudržoval
celistvost našeho organismu uvnitř této kůže. A tak se i zahrada stává
skutečnou zahradou teprve tehdy, získá-li vlastní identitu.
Co to ovšem znamená? V zahradě rostou rostliny a žijí zvířata a s jejich růstem
a životem je, jak ještě uvidíme, spojeno bytí nesčetných tvorů nepřístupných
zprvu našim smyslům. A šíře úkolů těchto tvorů je prakticky nekonečná… ti
nejmenší se starají o ty nejelementárnější děje v půdě nebo rostlinách, ti
větší mají na starost souhru těch menších a ti největší bdí nad funkcemi celku.
A tak jako celky mohou být vyšší a vyšší, jsou i mezi těmito bytostmi vždy
takové, které pečují o větší a větší celky. Pro nás teď bude tím největším
celkem zahrada, a budeme tedy vycházet z toho, že i tato zahrada má svého
ducha.
A
vstupujeme-li do zahrady, vstupujeme do prostoru svěřenému takové bytosti,
přicházíme k této bytosti na návštěvu. Tato bytost však není majitelem zahrady,
nýbrž správcem, který ji spravuje tak, že ji celou proniká svým vědomím a svou
působností. A když tedy vstupujeme do zahrady, vstupujeme vlastně přímo do
sféry přítomnosti tohoto ducha. Na zahradě jsme v silovém těle jejího ducha,
koupáme se v jeho jasu. To bychom
si měli uvědomovat a podle toho bychom se zde měli chovat. Nakolik bude jeho
jas skutečně jasný, totiž záleží i na nás a na tom, co v zahradě děláme.
Budeme-li sem vstupovat s jedem, ať už v postřikovači nebo v srdci, budeme
zahradu a jejího ducha otravovat a jeho jas bude pohasínat a my a s námi
všechny ostatní zahradní bytosti se budeme v onom původním božském jasu koupat
méně a méně“.
Úryvek z knihy Radomila Hradila „Skřítkové a víly v pověstech a
na zahradě“
Krásná pavučinka i ta milovnice stromů.
OdpovědětVymazat