John - létající drak

Začali jsme taky uvažovat nad nějakým tím drakem. Mám s tím trochu problém, protože pro mě je drak synonymem kosočtverce s obličejem  a mašličkovým ocasem. Ten se ale horko těžko shání. Před dvěma lety jsme si udělali "Akci drak" a hromadně objednali Johna. A pak jsme si každý vyrobil originál. 

A díky tomu, že jsme chtěli (tatínek chtěl), aby John létal hodně vysoko, už ho nemáme vůbec:-)

Letos jen chabá náhražka - papoušek. Ale když dítě touží po drakovi, i papoušek postačí:)

Duch zahrady

„Vstupujeme-li do zahrady, vstupujeme do ohrazeného prostoru (zahrada, Garten, Garden, hortus – vše odvozeno od indoevropského ghorto, tj. ohrazené místo), tedy do prostoru s vlastní hranicí, kůží, oddělující ho od ostatního světa. Je to však nejen místo vymezené prostorově, ale zejména odlišující se duchovně, tedy místo s vlastní identitou, vlastním duchem. Málo by nám byla platná kůže, kdyby náš duch neudržoval celistvost našeho organismu uvnitř této kůže. A tak se i zahrada stává skutečnou zahradou teprve tehdy, získá-li vlastní identitu.

Co to ovšem znamená? V zahradě rostou rostliny a žijí zvířata a s jejich růstem a životem je, jak ještě uvidíme, spojeno bytí nesčetných tvorů nepřístupných zprvu našim smyslům. A šíře úkolů těchto tvorů je prakticky nekonečná… ti nejmenší se starají o ty nejelementárnější děje v půdě nebo rostlinách, ti větší mají na starost souhru těch menších a ti největší bdí nad funkcemi celku. A tak jako celky mohou být vyšší a vyšší, jsou i mezi těmito bytostmi vždy takové, které pečují o větší a větší celky. Pro nás teď bude tím největším celkem zahrada, a budeme tedy vycházet z toho, že i tato zahrada má svého ducha.

A vstupujeme-li do zahrady, vstupujeme do prostoru svěřenému takové bytosti, přicházíme k této bytosti na návštěvu. Tato bytost však není majitelem zahrady, nýbrž správcem, který ji spravuje tak, že ji celou proniká svým vědomím a svou působností. A když tedy vstupujeme do zahrady, vstupujeme vlastně přímo do sféry přítomnosti tohoto ducha. Na zahradě jsme v silovém těle jejího ducha, koupáme se v jeho jasu. To bychom si měli uvědomovat a podle toho bychom se zde měli chovat. Nakolik bude jeho jas skutečně jasný, totiž záleží i na nás a na tom, co v zahradě děláme. Budeme-li sem vstupovat s jedem, ať už v postřikovači nebo v srdci, budeme zahradu a jejího ducha otravovat a jeho jas bude pohasínat a my a s námi všechny ostatní zahradní bytosti se budeme v onom původním božském jasu koupat méně a méně“.

Úryvek z knihy Radomila Hradila „Skřítkové a víly v pověstech a na zahradě“

Velké prádlo

Tenhle nápad už jsem několikrát viděla, jen jsem ho ještě nezkusila zrealizovat. Aby listy zůstaly barevné a nezkroutily se, zavoskují se. Lucka mi poradila, že stačí rozpustit obyčejné čajové svíčky. Vhodila jsem jich tedy několik do plechovky od Nutrilonu a rozpustila ve vodní lázni. Pak už jen namočíte list, necháte odkapat a na chvilku pověsíte. A co s nimi, to už je jen na vás...

Stará pec zase jako nová

Skoro nikdo si nikdy nevšiml, že máme na chalupě pec. Obrovskou. Jen dvířka od ní splývala se zdí - byla natřena vápnem. Nedávno je Petr hodil do ohně a nechal opálit. Natřel olejem (měli jsme jen olivový, tak ať se maj!) smíchaným se sazemi. Otřel hadříkem a vzniklo toto. Jako původní.

Dříve se v ní pekl chleba, svatební koláče (před padesáti lety pamatuje 210 koláčů na jednu svatbu), ale i husa nebo srnčí. Ta touha to taky zkusit! Je:)

Přijela milá návštěva, která mi přivezla balíky slámy na mulčování. A já mohla směnit za ořechy. To mi udělalo fakt radost. Kéž by to takhle mohlo fungovat všude:)

Dny se krátí, práce neubývá...

Podzim u dětí

I v dětském pokoji se pomalu ladíme do podzimu. Dvě největší změny se ale teprve chystají - Betčin "odsun" z postýlky a s tím spojená renovace palandy a psací kout. Malý stolek a židličky jsou už opravdu malé, tak jsme začali vymýšlet nové řešení. Tak snad brzy...

Cesta do lesa

Matko Země, tvá síla je ve mně,

ohněm pálíš a za to náš dík.

Matko Země, tvá síla je ve mně,

vodou zurčíš a za to náš dík.

 Matko Země, tvá síla je ve mně,

větrem hučíš a za to náš dík,

Matko Země, tvá síla je ve mně,

všechno nás učíš a za to náš dík.

Matko Země, tvá síla je ve mně,

všechno je z tebe, a za to náš dík.

Matko Země, tvá síla je ve mně,

všechno nás učíš a za to náš dík.

Cesta z města

Dva skřítci jdou lesem,
trávou mechem, vřesem,

lesem plným hub,
lejnem plným much.

Krajem sladkých potravin,
s nůší prázdnou jeřabin.

Á, dva skřítci jdou lesem,
trávou mechem, vřesem.

Tralalí, tralala, stejně ho máš malýho.

A ty ho máš menšího, tralalí, tralala.

Á, dva skřítci jdou lesem, trávou mechem, vřesem.

V lesích žije vzácná zvěř, skřítek vylez na pařez.

Plno divných patvarů, skřítek padnul na hlavu.

Á, dva skřítci jdou lesem, trávou mechem, vřesem.

Tralalí, tralala, teď ho máme stejnýho,

dlouhýho a tuhýho, tralalí, tralala.

Dva skřítci jdou lesem, trávou mechem, vřesem.

V říji troubí jeleni, jelen šuká s laněmi.

Skřítek zdraví lesníka, (mě nic nenapadá).

Tak vypij džbánek vod mlíka.

Á, dva skřítci jdou lesem, trávou mechem, vřesem.

Dva skřítci jdou lesem, trávou mechem, vřesem.

Tašky uprostřed lesa

Tašky, tašky a zase tašky. A hádejte, co je pod nimi! Zvonky, kapradě, plicník, pomněnky, kohoutek... Tak snad se všechno do jara vzpamatuje. A jako bolestné budu mít několik velkých palet, ze kterých se dá dělat spousta věcí:)

Plant a Tree for Peace

 Symbol života, čistého ovzduší, dlouhověkosti.  Nedávno (20.9.) se na celém světě slavil Mezinárodní den míru. Tisíce škol ve 150 zemích světa se rozhodlo zasadit v tento den strom a zapojit se do kampaně Plant a Tree for Peace. Ve spolupráci s pořádajícími organizacemi zasadili školáci od roku 2010 po celém světě na 11 milionů stromů.

Taky jsme přispěli. Soukromě a bez registrace:)

Muž, který sázel stromy: Krátký animovaný film podle stejnojmenné novely Jeana Giona vypráví příběh poustevníka, který celý svůj život v absolutní skromnosti zasvětil krásnému cíli.

Co mě nadchlo

Poslední dobu dvě věci. Nejdřív to byl Pravý domácí časopis, o kterém jsem se dozvěděla díky Gabče (která o něm ví díky Katce). To se to krásně proplétá:) Gabča mi včera půjčila první dvě čísla a já se nemohla odtrhnout. Ještě se mi u žádného časopisu nestalo, aby mě bavila každá stránka a nemusela jsem jen slepě přeskakovat. Jsem nadšená a píšu Ježíškovi o předplatné!!

Minulý týden jsem si naslepo objednala Univerzální čistič  Orange Sanitol (opět Karel Hadek). Koupila jsem si půllitrovku, která je sice dražší, ale čistič se ředí (stačí polévková lžíce do rozprašovače a dolít vodou), takže cena se mi zdá adekvátní.

Dneska jsem s ním uklidila celý byt (je opravdu na všechno) a kromě toho, že krásně voní, je mi sympatická i poznámka výrobce: "Za zmínku stojí i skutečnost, že všechny použité suroviny vykazují vynikající biologickou odbouratelnost, čímž z Orange-Sanitolu dělají i jedinečný ekologický přípravek. Vzhledem k vysokému obsahu terpenů v pomerančovém oleji, již během použití zbaví Orange-Sanitol jak čištěný předmět, tak i vzduch v celém bytě, mikrobů. Nutno dodat, že velice příjemně. "

Výtvarně ochuzená

..asi nějak takhle se musí cítit Betka. Jako mladší sestra se chce té starší vyrovnat. Nakreslí spletité čáry a přijde mi je ukázat. Přesně mi popíše, kde je máma, táta, případně jahůdka. A nakonec zdůrazní, ať si obrázek vezmu domů. Jako když Any přinese obrázek ze školky:)

Pustily jsme se do podzimního stromu a zvolily lehčí variantu - kreslení vatovými tyčinkami. Brala jsem to jako záruku toho, že by hned nemusel být celý papír začmárán jednou barvou. Korunu stromu jsem označila tužkou, ale autorka šablonu nedodržovala. Listy přece na podzim padají všude:)