Okno, do bytu oko.

Před šesti lety, když jsem se nastěhovala sem - domů, mě kromě celkové (ne)koncepce chlapského holobytu zaujala i okna. Krásná velká špaletová okna, skrz které nebylo vidět ven. Petr je ze zásady nemyl, a to ani po malování, takže kromě letitého prachu, špíny, mastnoty a zaschlých much měla přes celá skla bílé šmouhy od Primalexu. Když jsem se aktivně s nadšením pustila do prvního mytí, optimismus byl ten tam. Kromě toho, že jsou dvojitá, nejdou pořádně ani vyčistit. Taky jsem zblízka nahlídla na ztrouchnivělé a oprýskané rámy. No, tak nejsou zas tak krásná, ale s tím se něco udělá.

Každý rok se s tím něco dělá. Když se blíží podzim, Petr nasadí kulicha, vezme žebřík a začne okna "opravovat" - aby se jako před zimou neřeklo. Trošku toho tmelu, sem tam nějaká ta barva - tak, a je splněno. A zakončí to tím, že okna se budou příští rok určitě řešit. A najednou je tu další podzim. A svět se točí...

Letos jsem to vzala do svých rukou. Okna budou! Stáni, pomooc:)

Okno v kuchyni v proměnách času..

Skýtek

Období pokladů, skrýší, tajemství a zabydlování svých malých miminek, to je úžasné období. Any si pořád něco nosí s sebou. Tajemně otevírá kabelku, kde leží mušle, žalud, korálek, kus pružiny, ořezávátko. Poklady, kterých se nesmí nikdo dotknout. A zásadně ji neodkládá ani na záchodě. Druhý den je ale vše jinak - poklady se přestěhovaly do plechové krabičky s víkem. Ty, co měly včera cenu zlata už leží někde za postelí. Dnes krabička ukrývá kočku z Kinder vajíčka, sádrového andílka, lupu a kartičku ze Simpsonů. Jak to asi bude zítra..

Nejtajemnější poklad ale představují lesní skřítkové. Inspirovala jsem se u Jany, jen s tím rozdílem, že my skřítky (= skýtky) nenosíme do lesa, ale les domů. Vyrobili jsme je ze samotvrdnoucí hmoty s použitím koření (skořice, bobkový list, kuličky pepře, hřebíček), takže kromě toho, že jsou roztomilí, jsou i voňaví.

Vyhřívají se na slunci a my s nimi. Pozorujeme, jestli jsou rádi na světě.

Miluju tohle počasí. A dokonce už skrz umytá okna vidíme ven.

          


 Jarní věneček do pokojíku. Z filcu a knoflíků.

Dárek na plátně

Dnes má můj táta nejkulaťoulinkatější narozeniny. Anežka mu vyrobila dárek z lásky. Co dárek - přímo umělecké dílo!

Taťko, užij si dnešní den, zbytek osobně:)

Březne, vítej...

Logik

Loni na Vánoce jsem dostala od našich mimo jiné dárek v krabici obdélníkového tvaru. "Hádej, co to je.." povídá mamča. Zatřásla jsem s balíkem a ozval se rachot plastu. Krabice byla plná čehosi malého. Podle zvuku toho tam byla spousta. "Logik!!!"
Protože co jiného by mohlo vydávat takový zvuk, než oblíbená hra mého dětství. 

Tak Logik to opravdu nebyl. Byla to plastová kazeta plná cívek a špulek na šití. Ale taky dobrý:)

A jak jsem tak koukala na Any a Bety, jak si hrajou se špendlíky a zapichují je do polystyrenové krajiny, a všechno se mi zase vrátilo. Vytvořila jsem jim dětský Logik "na vostro". Žádné kloboučky do dírek, ale hezky špendlíky do polystyrenu.

Pravidla zůstávají skoro stejná. Hru hrají dva hráči, z nichž první sestaví tajnou kombinaci tří zvířátek v řadě (Logik originál tvoří 5 kolíčků) a druhý se ji snaží uhodnout. Po každém pokusu se druhý hráč dozví, kolik zvířátek umístil dobře a kolik špatně (První hráč mu vedle jeho řady zapíchne párátka podle správnosti. Světlé za správně umístěné zvířátko, tmavé za špatně umístěné.).

Hezkou zábavu!

Volňásek do dětství

Začala jsem se trochu zanedbávat, a tak jsem si naordinovala jeden koncert měsíčně. Včerejšek byl pro mě hodně silným zážitkem. Tři hodiny té nejlepší hudební masáže, kterou si vůbec můžu přát. Vláďa Mišík, Olin Nejezchleba, Pavel Skála, Ivan Hlas... Rockoví básníci, moje dětství s tátou. 

Prožila jsem si intenzivní stav mimořádného štěstí a při přídavku jsem si vzpomněla na šumící audiokazetu, kde já, jako tříletá, zpívám Stříhali dohola..

Chci svým dětem předat co možná nejvíc.

Špendlík na motýla

Co jiného dokáže dítěti lépe uspokojit potřeby, než plnění vývojových úkolů jako je něco přelít, rozšlapat, vystříknout, rozmáčknout, roztrhat, rozstříhat...a taky zapíchnout (propíchnout). A ještě u toho ten libý zvuk polystyrénu. Zkrátka zábava za všechny prachy.

Potřebujete kus polystyrénu - nejlépe prolisovaný (my jsme našli nejspíš z nějaké elektroniky) a vytvoříte 3D krajinu. Ta naše má několik jezírek, horu s horským plesem, kytičky, trávu a včelí úl. Krajinný design si holky vytvořily téměř sami. A to byl den první.

Další den už jsme začaly zabydlovat. Špendlíky se zvířátky jsme koupili v Kiku. Co jsem tak odposlouchala, vznikají nám v novém prostředí přátelství i nenávisti, první sousedské spory i výpomoci. Už si tam žijou svým životem.

(Ne)zapomenuté světlo

Dny se pomalu prodlužují, ale my si zatím ještě pořád svítíme. Tlumené světlo je jedna z mála věcí, kterou mám na zimě ráda. K tomu se mi automaticky asociuje vůně mandarinek, skořice, vanilky, citrónu, mandlí a teď už i kardamonu.

Poprvé jsem ho zkusila přidat do domácího vaječného likéru, ale teď už si ho přidávám svátečně i do kávy.

Pochází z orientální kuchyně a chutná lehce nasládle. Někomu může v kávě nahradit i cukr. Právě v orientální kuchyni je nazýván králem koření, nejen pro jeho pozitivní účinky na zdraví. Působí příznivě na zažívání a trávení a tlumí pálení žáhy. Je taky považován za účinné afrodiziakum. Používá se i do čaje, džemů, vánočního cukroví, ale také na steak nebo do pikantních omáček.

Takže jestli chcete změnu, přidejte špetku kardamonu:) Třeba od Antonína.

   

 

A dalším vylosovaným se stává...

Nerozhodnost. Vlastnost, kterou na sobě pociťuju občas i já. Někdy se nemůžeme s dětmi domluvit, co vlastně budeme dělat. A tak jsme začaly losovat. A funguje to. Co je psáno, je dáno:)

Dřevěné špachtle jsou z Kiku..ale vlastně můžete psát na cokoliv. Aktivity jsme sepsaly společně s holkama, takže na některých špachtlích jsou napsány Anežčinou "azbukou". Napsaly jsme opravdu všechny hry, které máme doma, ale přidaly jsme i pohybové aktivity - schovka, skákání do Fatboye, běhání po "kamenech"... ,nechybí divadlo, razítka, zpívání a další. Zatím to vypadá, že máme na čas vystaráno.

Někteří z nich jsou z chráněných dílen. Někteří ode mě. Myslím, že výsledek je lehce zaměnitelný:)

Me, Myself and My Family

Žlutá. Jen tak pro radost. Brzy bude řeřicha - na chleba.  

Náš rodinný portrét. Visí přede dveřmi. Nějak rychle nás přibývá..

autor: Chucky

Když nevíte, zeptejte se dětí...

Zvířátka jsou u nás hodně oblíbená. Dá se s nimi dělat všelicos. A protože máme většinu z nich 2x (znáte z naší Archy), napadla mě myšlenka pexesa. Nějak mě osvítilo a konečně jsem přišla na to, jak využít samolepky z Penny. Moje asociace: Zvířátka - 2x - pexeso - kartičky - samolepky z Penny - zvířátka a samolepky - pexeso.

Vytvořily jsme 3D pexeso. A proč pexeso? Protože u nás se zatím hraje tak, že všechny obrázky vidíme, jen párujeme viditelné. A nesoutěžíme:)

Nalepila jsem samolepky na čtvrtku a přiřazování může začít.

Těžší variantou jsou zvířátka nasypaná v látkovém pytlíčku, kdy by dítě mělo nejprve hmatově zvíře určit, najít příslušný obrázek a zvíře pojmenovat. Starší děti můžou studovat i druhové názvy. Je to príma zábava. Baví to i Betku. Záměrně jsem nevybírala typicky známá zvířata, ale takový moloch nebo husice - to potom má hra ty správný grády:)

A taky mě včera zaujala na první pohled velmi jednoduchá myšlenka PhDr. Jany Nováčkové: "Když nevíte, zeptejte se dětí." Dá se pochopit různě. Dá se aplikovat různě. Člověk by se měl podílet na rozhodování o věcech, které se ho týkají, jichž je součástí. Zdánlivě jasné, a přece tak hluboké.

zdroj:

NOVÁČKOVÁ, Jana. Mýty ve vzdělávání. 4. vyd. Bystřice nad Hostýnem: PhDr. Pavel Kopřiva, 2012. 48s.

Návštěva kytkárny

Po dvou týdnech venku. Tak jen na chvilku. Udělaly jsme si výlet do zahradnictví neboli jak říká Any, do kytkárny. Abysme předešly případným scénkám, bylo předem dohodnuto, že si vybere jednu kytičku. Cestou jsem jí vyprávěla o barvách hyacintů a petrklíčů, kterých tam určitě bude plno, a že si kytičku může dát na parapet do pokoje. Měla jasno během minuty - vybrala si salát (lépe řečeno semínka salátu). To je tedy pro mě vyšší dívčí v pěstování, ale co, zkusíme i salát:)

Já jsem si vybírala dlouze a dlouze. A  Any dostala za trpělivé čekání od paní prodavačky růžičku. Má ji na parapetu v pokoji.

 

 

  

Vyklíčí, či nevyklíčí?

Loni jsem na chalupě provedla samovýsev. Což je vlastně v rozporu:) Ale hned vysvětlím - dostala jsem pytel semínek jedné mojí z nejoblíbenějších rostlin - Náprstníku. Zkusila jsem metodu pokus - omyl, tedy v době, kdy náprstníky v přírodě vysemeňují a tak se sami množí, jsem semínka rozházela na různých místech po zahradě. Nepřikrývala jsem je půdou, protože náprstník klíčí na světle. Letos by mohly vyklíčit. Prosím, alespoň jeden...

Náprstník je dvouletá, až 180 cm vysoká rostlina. Kvete v červnu a červenci bíle, žlutě a v odstínech růžové, zahradní kultivary až purpurové. U nás roste volně v lesích základní druh, náprstník růžový.

Náprstníky jsou jedovaté a zároveň léčivé rostliny. Ale hlavně jsou nádherné!

Moje oblíbené atlasy rostlin. 

NOVÁK, A. František. Rostliny. 4. vyd. Praha: Vesmír, Nakladatelská a Vydavatelská společnost, s.r.o., 1941. 

NOVÁK, A. František. Rostliny 2. 2. vyd. Praha: Vesmír, Nakladatelská a Vydavatelská společnost, s.r.o., 1942.

nakreslil:  Karel Svolinský

Čovíme

Když byla Any menší, bylo pro ni vyslovit slovo "tvoříme" nadlidský úkol. Několikrát denně za mnou chodila a hláškou "Mami, pojď čovit.." mě vždycky strašně rozesmála. Teď už vyžaduje "tvožit". Tak jsme medvídkovi (který se mimochodem už uzdravil) vyčovily kamarádku veverku. Veverka vznikla ze staré rukavice a Anežka ji pojmenovala Hrabalka. A dostala na krk žalud. Aby ho neztratila.

Plná bedna starých triček bere za své. Čovíme fůru náramků, které se jednoduše pletou na prstech a podle toho, jestli pletete na dvou, třech nebo čtyřech prstech, vznikají různé vzory a šířky. Návod zde.

 

  

Čovíme jaro. Alespoň náznakově:) 

 

Mami, bav mě!

Jako malá jsem měla dřevěné puzzle se zvířátky. Byla to moje oblíbená hračka a když jsem ji nedávno po těch letech vyndala z krabice, těšila jsem se, jak si budem s holkama hrát. Omyl. Naše děti puzzle vůbec nebaví. Naivně jsem si říkala, že k tomu Any doroste a začali jsme s jednoduchými skládačkami (např. obličeje od Jany Z lesa.) A následovalo překvapení, kdy Any sice začala poloviny koleček přikládat k sobě, ale obličej se skládal např. ze 4 očí nebo dvou úsměvů. Tak nic. Prostě puzzle není to pravé.

A pak jsme na to kápli! Anežku baví bludiště. Můžem je malovat pořád a pořád dokola s různými obměnami (pejsek hledá kost, kočka myšku, medvěd noru,...). "Mami, tak už chci dalšího bludišťáka...A dalšího.. Už je umíš skoro jako táta.." (ovšem to je pro mě velké ocenění:-)

Podle dnešní kontroly nás čeká další týden harmonického soužití doma. Bez návštěv, jen my sami. Tak pokud neumřeli, malují bludiště dodnes.



  

Včera se paprsky dostaly až do nitra našeho bytu. Do předsíně.

 

  

 

Jedna vlaštovka jaro udělá

Za necelý měsíc je to oficiálně tady. Rok od roku si stále více uvědomuju, že leden a únor tak nějak přecházím. Jakoby pluly skrze mě bez zanechání stopy. Možná se mi zpomalují i životní funkce, ale někdy si ani nedokážu vybavit, co se vlastně stalo a co jsem dělala. No dobře, změna na dětech je výrazná.

Ale já tak nějak startuju až v březnu. A z toho, co tu popisuju, je jasné, že jsem inkarnovaný medvěd. Medvěd, který konal dobro, aby se mohl zrodit ve vyšší sféře. A jak to asi bude dál...