Procházky

Příjemné babí léto mě nutí být často a dlouho mimo domov. Ta příroda mě vážně dobíjí - škoda, že nejsem schopná přesvědčit sama sebe, že i déšť a pošmourno stojí za to vylézt ven. Protože když se opravdu někam vyhrabu, vždycky (!) jsem naprosto spokojená. Přichází období barevně nejkrásnějších věnečků - pletu pro sebe i pro ostatní. Moje radost se násobí radostí druhých.

V mezičase čtu knihu, kterou mi poslal Petrův kolega. Vlastně se s ním neznám, jen několikrát v životě jsme se pozdravili. Prý si ji mám přečíst.
Baví mě.

Oslava

Protože nám chybí zahrada, vymyslela Dáša docela jednoduchý a naprosto efektivní plán - Jasmínčiny páté narozeniny oslavit na hřišti za domem. Jasmínka si pozvala neomezeně kamarádů ze sousedství i ze školky, povídalo se, hrály se hry a hledal se poklad. Efektivní využití veřejného prostranství. :)

Nikde nikdo

V neděli mělo podle předpovědi propršet odpoledne, a tak jsme se šly s Anežkou projít kolem poledne. Došly jsme až za město, kde jsme potkali jen dva běžce. Jinak vůbec nikdo - jen ticho, mokro, šero. Když se ale člověk podívá zblízka, barvami se to všude jen hemží. Ale tak nenápadně... zatím.

narozeninová...

Pud sebezáchovy

Co můžu pro sebe udělat..

O létě

Dnešní deštivý den vzpomínám na horka v Černé Hoře. Začínám si svítit, ležím a pozoruju kytky, které jsem si na Balkáně nasušila. Takové malé letní ohlédnutí...

Ještě mi není úplně dobře. Nebo spíš chvilku je, chvilku není. Jsem hodně nedočkavá a všechno chci hned - hned se uzdravit, hned se radovat, hned si vědět rady... A to najednou nejde. Čekají mě nějaká vyšetření, ze kterých jsem nervózní. V pondělí poprvé po pěti letech nepůjdu do Koventinky. Je mi smutno a cítím zvláštní prázdnotu. 

Vůně chalupy

Sedíme pod ořešáky na zápraží, pijeme pivo a prohlížíme si fotografie z 81 let starého časopisu. Děti si staví domečky v nedalekém lesíku, kam vyběhly mezerou v plotě ve spodní části zahrady. Jeden z okamžiků štěstí, které jsem si začala zaznamenávat. Chvíle, kdy se tělem rozlije klid, štěstí a čistá radost. A situace to můžou být opravdu různé:

1. Bábovka a horký čaj v žirafím pavilonu v zoo ve chvíli, kdy už jsem byla totálně zmrzlá.

2. Zpráva od kamaráda, kterou mi poslal v morseovce.

3. Víno, kešu, dokument BBC o zvířatech.

4. Thajská masáž, při které hrála hudba z Amélie z Montmartru.

5. Usínání na chalupě u kamen, při kterém mi Evča předčítala z Klostermanna.

Oko je pro mě dominantní - kouknu, vidím a fotím. Vnímat pocity, kde obraz není až tak důležitý, je pro mě podstatně složitější. Prostřednictvím okamžiků štěstí si trénuji všímavost.

Júla a Hmýza

Každý den jsme si v Rakousku četly jednu kapitolu z dětské knížky Júla a Hmýza - příběh dvou holčiček z obyčejného sídliště, které se díky bohaté dětské fantazii stává neobyčejným. Zažívají si plno dobrodružství, při kterých např. ožívá mořská panna z plakátu, les se mění v nebezpečný domov masožravé houby, nebo se dozvídají co je půň a nůň.

Offpark

O víkendu jsme vyrazili na našimi kamarády na Šumavu. Přáli jsme si nic nedělat, a tak jsme se jen vyrazili koupat k jezu, povídali si a večer poseděli na zahradě. V neděli jsme vyjeli do Sušice do Offparku. Děti řádily, my odpočívali u řeky.