Jarní prázdniny

Prázdniny jsou za námi a byly plné zážitků. Ale už se těším na to opravdové jaro!!

Had

Z hadů jsem měla vždycky respekt. Byli na mě moc rychlí a pokaždé, když jsem v přírodě na hada natrefila, hrozně jsem se ho lekla. Nikdy jsem si ho nepohladila a měla jsem z něj strach.

Na začátku roku mi přišla myšlenka, že se nutně potřebuji s hady propojit. Od jisté doby svoje nápady hlouběji nezkoumám - prostě je realizuji. Jakmile jsem si napsala větu "Chci se skamarádit s hady" na wishlist letošního roku, začaly se dít věci. Nejprve jsme objevila přednášku Symbol hada od Lukáše Karase, které jsem se včera účastnila. Podívali jsme se na archetyp hada z hlediska psychologie i mytologie. Uvědomila jsem si určité souvislosti i historické významy. Mezitím se mi začali hadi objevovat ve snech. 

A tak se postupně osaháváme. Já a hadi..

Přírodní útvary

Minulý týden jsme si s dětmi povídali o přírodních útvarech - jak vznikají, jestli je poznáme na mapě a jaké útvary jsou k sobě inverzní. Snažili jsme se je všechny pojmenovat, mladší děti si tak procvičily i čtení názvů. Ve dvojicích jsme je poté vyráběli z modelíny a zbytek plochy jsme vylili vodou obarvenou modrým potravinářským barvivem. To bylo na celé práci to nejkrásnější. Největší radost, že to vyšlo! ;-)

Pokud máte o kartičky zájem, napište. Není to moje práce, ale před lety jsem je získala někde na internetu, kde byly volně ke stažení. Bohužel už nevím kde. :)

Zimní soustředění...

..na sebe, na tebe, na pocity, na chuť, na teplotu, na zvuk, na barvy, na genia loci, na příběhy.

Díky, Evi 

Džungle doma

Na podzim jsem vyvěsila zprávu, že se ujmu všech opuštěných pokojových rostlin. Dostala jsem jich opravdu hodně - jedna byla dokonce zachráněná od popelnic.

Přišla mi potřeba zalézt si do džungle. :)

Člověk míní...

Zavalená nákupem se blížím k domovu. Všude po naší ulici létají chuchvalce peří. Ihned identifikuju katastrofu a mé dětské srdce se promění v detektiva. Jdu po stopě a najednou se obě lekneme - já a hrdlička celá od krve. Vyběhne zpoza sloupku, podběhne vrátka na čísi dvorek a zastaví se v rohu u garáže. Chvilku ji pozoruju a z detektiva se rázem stává zvířecí záchranář. Zvoním na zvonek, ale nikdo neotevírá. Co dál. Po chvilce mě napadne oslovit sousedy - advokátní kancelář. Kdosi mi bzučákem odzvoní a já se ocitám uvnitř pracovního procesu.

„Dobrý den, prosím Vás, nevíte, kdy se vrací Vaši sousedi z práce? Mně tam zaběhla hrdlička. Ona je zraněná a já ji potřebuju zachránit.“

Paní zvedne hlavu od počítače a intenzivně nechápe: „No..to jsou důchodci, většinou jsou doma, ale třeba neotevírají, že Vás neznají. A nebo si někam zašli. Tak to ještě zkuste..“.

Poděkuju, vycouvám ze dveří a zkouším to znovu. Nic. Chodím tam a zpátky. Z protějšího okna už mě zmerčila paní za záclonou. Je to jasný, jsem podezřelá. Znovu zvoním. Hrdlička se klepe v rohu a mně běží v hlavě obraz, jak tam mrzne zaživa (na noc předpovídají -7 stupňů). To mě burcuje k další akci.

Stisknu znovu zvonek advokátní kanceláře. Nejdřív jdou moje tašky, pak nakouknu i já. „Nezlobte se, já vím, že máte asi co dělat. Ale já tam toho ptáka prostě nenechám. Můžete jít se mnou jako svědek, že jim nic nekradu? Já si jen přelezu plot a vezmu tu hrdličku.“

Paní už zřejmě běží hlavou, s jakým magorem má co do činění, ale klidně vstane a v triku s krátkým rukávem si stoupne ke dveřím. Odložím nákup, sundám kabát a vyhrnu sukni. Ještě naposledy se rozhlédnu (ano, sousedka stále kouká za záclonou) a odhodlaně přelézám plot. Pomalu se blížím k vystrašenému ptákovi, představuju si ji už s teploměrem v zobáčku, zabalenou v dece. Ta to se mnou dneska vyhraje - má štěstí, že jdu náhodou kolem!

Už jsem téměř u ní, už jsem ji skoro spasila...

Kolem plotu projde rodinka se psem, hrdlička se lekne.. a uletí.

„Tak já jdu zase dělat něco normálního,“ rozloučí se paní advokátka, pokrčí rameny a zavře dveře.

Až zase budu někoho zachraňovat, dám vědět. Díky, čau!