Zjistila jsem, že pokaždé, když se mě někdo zeptá, jak se mám, jsem z toho v rozpacích. Nechci si stěžovat - nemám vlastně na co, ale zároveň neskáču radostí. Takže vlastně ani nevím, jak se mám. Asi dobře. „Když Ti nic nechybí, máš se dobře!“ řekla mi nedávno kamarádka.
Jenže já se poslední dobou dostávám často do takové lehké úzkosti ze současné situace. Nikdy mě nikdo neomezoval, takovou zkušenost nemám. Jako malá jsem nesvobodu vycházející z režimu ani nevnímala. Žili jsme na venkově, nikam jsme nejezdili, chodili jsme do lesa a bylo to fajn! A najednou nevím, co nás zítra čeká, co zase přijde.. Je to věčná nejistota, na kterou když nemyslím, je mi dobře.
Skončila mi sezóna kytic, občas jedeme na nějaký výlet a pomalu začínám nakupovat vánoční dárky. Já vím, je to brzy - ale já budu mít v prosinci děsnej fofr - to jsou ty sezónní práce. :))
.JPG)
To je vtipný, já mám pocit, že ty dárky letos řeším nějak pozdě😁. A pocity chápu, prožívám to obdobně. Nakonec je nejlíp zase v tom lese... P.
OdpovědětVymazatAž mne zarazilo, jako bych četla svoje slova. Také nevím co odpovědět na otázku jak se máš??? Ano ano les les les A.
OdpovědětVymazatZdravím,
OdpovědětVymazatu mě je to obdobně. Prchám do svého světa... Snad bude líp!
J.