Rituálně

Před měsícem jsem měla možnost vyzkoušet si zase něco nového. Tvořila jsem věneček a kytičku na přechodový rituál v ženském kruhu. Jeho součástí je hlavně tymián, který rozjasňuje náladu a posiluje sebevědomí a růže - ta mimo jiné posiluje srdeční čakru.

Nabídka na tvoření mi přišla v době, kdy jsem sledovala na Evino doporučení přednášku J. F. Bíma. Přechodové rituály jsou v dnešní době často opomíjené. Přitom si je tvoříme každý sám, spolu s dětmi, přáteli... Může to být i úplně jednoduchá věc - dárek, ocenění, společně trávený čas nebo objetí - s vědomím toho, že od zítřka je něco jinak. Nově. 

Hopsa hejsa do Brandejsa

Jeden z mých bratranců měl kulatiny a já u toho nechtěla chybět. Byla jsem pro něj překvapením a byla jsem jím ráda. ;-) Strávila jsem tři dny s částí rodiny, se kterou se nevídám tak často, ale o to víc si ten čas užívám.

Na chvilku jsem se cítila i jako paní ze zámku - měla jsem svoji vlastní komnatu. Bratránek nám ukázal všechno, na čem za ty roky pracoval a já jsem na něj opravdu děsně pyšná! I na ty jeho chovatelské pokusy - v zámeckém příkopu chová pávy, slepice a kohouty s kuřaty a kozy. Zkrátka moje blízká duše. Ale to už víme od dětství!

Objetí

Říká se, že objetí je potravou pro naši duši. Uvědomuju si, že to tak opravdu mám. Když je mi mizerně, stačí mi objetí s blízkým člověkem a vnímání energie, kterou mě nabíjí. Není to ale tak, že bych jen brala. Stejnou měrou se snažím vracet, když je potřeba.

Objímám se ráda a často. Je to pro mě přirozenější než podání ruky.

Dnes jsem viděla tohle video, které mě dojalo a potěšilo dětskou bezprostředností. 

A jak to máte vy? Jste kontaktní?

Jóga a tak

Prožila jsem si krásné tři dny na faře ve Vidžíně, kam jsme vyjeli s partou různorodých lidí cvičit jógu. Čím jsem starší, tím víc miluju rozmanitost - lidí, názorů, věků, zájmů...
Zpívali jsme, cvičili, vyrazili na výlet, našli jsme houby a také jsme posbírali kaštany, které jsem si přivezla domů, abychom měli v zimě co nosit do krmelce. Přemýšlím o tom, čím mě každý obohatil. A vážně, od každého jsem si něco vzala...

Barevně

Podzimní věnce a kytky mám nejraději. Představují pro mě určitou zemitost, připomínají hlínu a oheň, které mám tak ráda. V posledních dnech se mi zdá o houbách - měsíc jejich intenzivního sběru asi ještě stále není u konce a já se pořád nemůžu nabažit. Taky si dělám všemožné zásoby - přirozeně, máme to tak nějak v sobě. Sbírám plody a rostliny, které si suším do vánočních a zimních věnců, zachraňuju, co se dá.

Doma mi voní Palo Santo. To mi asi taky nikdy neomrzí.

Krásný podzim!