Říká se, že objetí je potravou pro naši duši. Uvědomuju si, že to tak opravdu mám. Když je mi mizerně, stačí mi objetí s blízkým člověkem a vnímání energie, kterou mě nabíjí. Není to ale tak, že bych jen brala. Stejnou měrou se snažím vracet, když je potřeba.
Objímám se ráda a často. Je to pro mě přirozenější než podání ruky.
Dnes jsem viděla tohle video, které mě dojalo a potěšilo dětskou bezprostředností.
A jak to máte vy? Jste kontaktní?
.JPG)
Luci, mám to naprosto stejně, když s někým komunikuji, mám potřebu se ho dotýkat. Stačí třeba jen položit ruku na rameno. Mám to prostě tak. A objímání,...to miluju! :-) Petra
OdpovědětVymazatUžívejte si to, Petro! :-)
Vymazat