J.A.R.O.

Sedím v trávě a říkám si jako každý rok: „Přesně takhle si to jaro chci pamatovat. Takhle mi voní." A za měsíc už zase nevím nic. Ta záplava zeleně přijde ze dne na den a hnědá je definitivně pryč.

Narcisky

Na podzim pořádalo sdružení Envic velkou akci se sázením narcisů. Byla jsem zvědavá, jestli se podaří.

Podařilo se - jen kdyby je někdo neotrhal. :-(

Moje první boty

Asi před půl rokem mi jedna blízká duše prozradila, že nedaleko nás otevřeli nový obchod s výtvarnými potřebami. A že tam jedna úžasná paní pořádá kurzy mokrého plstění. A protože starostí a práce bylo dost, nějak jsem to vypustila. 

A najednou jedu kolem a tam volné jedno místečko na parkování (tak akorát velké, abych se i já vešla). Ve vteřině jsem se rozhodla a zastavila. A jak to tak bývá, paní prodavačka mi oznámila, že kurz mokrého plstění je zrovna zítra. 

Tak ho mám za sebou a s ním první boty. Čtyři hodiny intenzivní práce, žádná sranda. Ale mě to tak bavilo!

Sfouknout dva dorty za den - no problem

Komorní oslava doma, malinko větší ve škole. Radost z dárků veliká, ovšem největší radost udělá fakt, že už může mít v tramvaji lístek. Jak málo stačí. :)

Šestka

Přesně dnes - dokonce to byla taky středa. "A jste si jistí tím jménem? Anežka? Není to nějaký divný?" 

Teď už si to ani jinak nedokážu představit...

Nároky na domácí oslavu se snižují: "Ať tam je jen babi s dědou a hlavně ať na tom dortu není ten hnusnej marcipán." 

Za každým ksichtíkem je to prostě ona! A taky vidím, že už je fakt velká. :)

Otisk pomoci

Nedávno jsme byli s Koventinkou v keramické dílně. Výrobky, které děti vytvořily, se prodaly a výtěžek jsme poslali na spolek Wakitaka jako poděkování Kláře Kappala za únorovou přednášku o africké škole v Ugandě.

Ale jeden výrobek jsem si dala stranou. Anežčin otisk palce.

Na přednášku jsme k nám pozvali také první třídu Waldorfské základní školy Dobromysl.

Modřinka

Pro Anežku k narozeninám. Přála si ji, tak jsem zvědavá, jestli potěší.

Nebudu nic dělat...

"..a nebo ještě zaseju hrách. Jé, tamhle ty maliny jsem neprořezala. (Jdu si udělat kafe a nejednou se přistihnu, že pleju.) Tak když už, tak to jdu hodit na kompost. Ale ne, dám to na ten záhon, kde budou dýně. Jéé, já vlastně nedopletla ten záhon. Už vím, ještě jsem si chtěla vykopnout mátu a meduňku do školy. Ale tady by to asi fakt chtělo shrabat. Až začne růst tráva, tak už to neudělám. Ty jo, oběd musím vařit..."     (11.4. 2015, moje vnitřní monology)

Miluju hlínu - miluju se v ní hrabat (i za cenu, že ji celé léto nevydrbu z rukou ani kartáčkem). Miluju to teplo, ten pocit, když můžu drolit velké hrudky a uhladit do jemna... 

Víkend na chaloupce:

Svátky jara

...jsou za námi a já mám regulérní chřipku se vším všudy. Řekla bych, že jsem ji tak dva roky neměla a už jsem skoro zapomněla, jak otravná je. Tak teď už, prosím, zase jen ty příjemnosti!

Bílá sobota

...na chalupě. Prořezávání stromů nebere konce - je jich tam fakt hodně. Sela jsem ředkvičky, řepu a petrželku, sbírala kopřivy na čaj a nádivku a taky kořeny pampelišek. 

S Any a Bety jsme vyrazily k potoku. Loni touhle dobou už všechno kvetlo - sasanky, plicník i blatouchy. Letos ještě všude převládá hnědá barva.  Ta změna proběhne vždycky tak najednou, že úplně zapomenu, jak to vypadalo před tím.

Z ostříhaných větví jabloní jsem dodělala kruhový záhon na dýně, který jsem vyplnila větvemi. Příště ještě přidám listí, slámu a kompost. Sazeničky už mi za oknem začínají vykukovat. 

Zázrak zrození

Narodila se včera. Narodila se u nás v domě. Té nejsilnější a nejvyrovnanější ženě, co znám. Vítej, Marianko!

Jsem apríl!

A dá se s tím i celkem slušně žít.

Na fotce s taťkou, kterému tady bylo jako dnes mně. Mám v živé paměti, co jsme zpívali, co jsme pili a jak ho tam přemlouvám, ať můžu jít za týden na první bigbít.
Jak už někdo řekl - moje paměť je nebezpečná. A já zatím nevím, jestli je to výhoda.

Každopádně dnes mám Kristovky a jsem ráda, že Any a Bety řeší ještě panenky. ;-)