Ke znakování s miminky jsem došla v době, když jsem byla poprvé těhotná. Přišlo mi smysluplné komunikovat s dětmi už v době, kdy ještě neumí svoje potřeby vyjádřit slovy a hned jsem věděla, že je to to, co chci se svými dětmi zkusit...
Anežka se učila velmi rychle a dávala mi podněty k tomu, abych jí nabízela další a další znaky. První znak začala používat asi v jedenácti měsících a v roce a půl používala asi 50 znaků. Jakmile se naučila dané slovo, automaticky znak opustila. Nevím, jestli mělo znakování tak velký vliv, ale v té samé době už také mluvila. Co neuměla vyjádřit slovy, vyjádřila znakem.
Za dva roky jsem se do znakování pustila s Betkou. Betce se dařilo znakovat dříve, ale skončili jsme asi u 20ti znaků. Možná už jsem cítila větší únavu. A taky můžu upřímně přiznat, že to "věnování se" už nebylo tak intenzivní. Anežka se s námi ale s chutí zapojila a i po těch dvou letech si všechny znaky pamatovala.
Znakovala s námi celá rodina - táta, babička i děda. Zkrátka každý, kdo se chtěl domluvit:)
Znakovala s námi celá rodina - táta, babička i děda. Zkrátka každý, kdo se chtěl domluvit:)
Když jsem si to teď takhle pěkně srovnala v hlavě, bylo to vlastně moc hezké období...
Těm, kteří chtějí vyzkoušet nebo se jen dozvědět info:
 |
| kytička a opice |
.JPG)
Inspirativní :-)
OdpovědětVymazatTaky jsem na znakování kápla už v prvním těhotenství a s Matýskem jsme to zkoušeli. Sice jsme skončili u pár základních znaků, ale i tak nám to dost usnadnilo život :-) S Amálkaou to pak bylo ještě "horší", co se počtu znaků týče. No a teď napotřetí jsem zvědavá, jak a jestli to zvládnem... :-)
taky jsme s Emmou znakovali, bylo to užasný, když tak malý prcek uměl vyjádřit přesně, co potřeboval. Znakovali jsme tak od necelého roku, vymýšleli jsme i své vlastní znaky. Na některé znaky, např. máma, táta vůbec nedošlo, to dříve řekla než znakovala:) A stejně jako u vás, velmi záhy byly znaky nahrazeny slovem či specifickým výrazem. Brzy mluvila...fakt krásné období, všem doporučuju znakovat...
OdpovědětVymazat