Po dlouhé době zase společný výlet - tentokrát do Nepomuku a Muzea veteránů. Místo, kde si to užil spíš Petr. Holky si zase splnily svoje dlouhodobé přání - půjčily si šlapadlo. A já si v retro kempu dala turka za dvacku a užívala jsem si poslední teplou neděli. :)
Petr odjel s holkama na Šumavu a já přemýšlela, co s volným víkendem. Nejprve mě napadlo, že sednu na vlak a pojedu někam do lesů kolem Karlštejna. Měla jsem ale chuť si dát i trochu vína a pořádně si zatančit. A tak jsem, jako za starých časů, sbalila batoh a vydala se do lesů křivoklátských. V Rakovníku na koupališti totiž hrála moje oblíbená kapela Brutus - bigbít mého mládí. :) A tak jsem si dala skvělý oběd, kávu a dvě desítky kilometrů do nohou, abych si pak večer mohla dát trochu vína do hlavy a ustlat si na lavičce u parketu. Rovnováha, tomu říkám. :)
Celý život mám dojem, že neumím tančit - že necítím rytmus, nejsem ladná v pohybech, nejsem uvolněná... Tohle zaklínadlo se mi od malička opakovalo pořád dokola. Nepamatuju si, kde se vzalo, ale bylo se mnou neustále. Tanec pro mě byla Pandořina skříňka, ze které jsem měla obrovský strach.
Je to tak, začali jsme už sedmý rok Koventinky. Stále mám tu nejstarší bandu. Polovina z nich je už na druhém stupni, mají svůj názor a dost mě to s nimi baví. Skupina se shodla na novém názvu - pro letošek se jmenujeme „Nevím“. :-)
Součástí letošní slavnosti bylo představení tří projektů, na kterých děti tři měsíce pracovaly. Kluci a holky z projektu Vaření a pečení pře...
.JPG)
