Odcházení

Svatbu jsem si vyzkoušela, teď ještě tu smuteční vazbu... řekla jsem si v duchu před dvěma týdny. Když přišel telefonát stylu „Ano, ovšem, jak si račte přát“, chvíli jsem mlčela. Nemohla jsem uvěřit. Přijala jsem výzvu doprovodit ženu, která tady byla více jak 90 let a měla ráda přírodu. Žádný smutný pohřeb s černými stuhami a rudými růžemi. Najednou se mi ulevilo. Připravila jsem rozloučení, jaké bych si přála i já. Vše z okolí, kde žila. Prý měla hodně ráda třezalku. Čím více indicií jsem dostávala, tím více jsem cítila zvláštní napojení.

„Až umřu, dejte mi tam džbán s obilím jako měl Masaryk.“ prý říkávala. Je mi ctí.

Šťastnou cestu!

Co se děje v dílně?

Přijela Bára. Dlouho se neznáme, ale obě máme pocit, že jo. Prožily jsme spolu krásnej den, kdy já se učila a Bára učila mě. Daly jsme si spolu oběd, kafčo, dlouhou procházku se sběrem kvítí a večer odfrčela vlakem. Učila mě hlavně různé vychytávky ohledně květin na svatby. A já se tak připravovala na svoji první, kvůli které mě oslovila Hanka. Ale o tom jindy. :)

Bára na fb: Prostě KYTKY
na ig: prostekytky

Pátek večer

Jsem šťastná, když odjedeme na chalupu už v pátek. Při opouštění města se mi mění energie, zpomaluje se dech i tep a směju se úplně automaticky.

Chalupa byla zrovna ve fázi nejkrásnějšího světla, kdy na ni padají paprsky zapadajícího slunce. Obejdeme si zahradu a něco v nás nás nutí začít ihned okopávat a vysazovat. Pozorovala jsem Anežku a má to stejně. Hned mě žádala o kus záhonu, kam si může vysadit své. Večer jsme si udělali oheň, poslouchali jsme ptáky (Anežka se zlobila, že v tom nemají řád - proč nečeká jeden až druhý dozpívá?) a večer v posteli jsme četli chalupářskou knížku - to je ta, která na nás čeká na chalupě a čteme ji po večerech celou sezónu. Tentokrát Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky.

Ale aby bylo další vítání, musí být i loučení. S tím jsem ok. :)

Pokojovky

Moje vášeň pro pokojovky narůstá. Mám ráda jejich tmavě zelenou barvu listů, když se jim daří, pozoruju je, zalévám, přesazuju, řízkuju..  A květy jsou pak jen sladkou tečkou. :)

Jarní barvy

Tvořím a žiju!

Stúpa

Místo, které se neomrzí. Udělaly jsme si s Evčou sobotní výlet na stúpu. Ona poprvé, já nevímpokolikáté. :)

„Jéé, ta je malá! “
„Noo, tak to před tím nesmíš jezdit do Indie!!“ :-))

Prošly jsme se po okolí, nasbírala jsem si břízu na čaj a fialky do vykuřovací směsi. Nakonec jsme zajely na oběd na Radyni a začalo pršet.