Ve městě

Podzim je tu. Chtěla bych ho prožívat jako loni. Zatím se pocit euforie nedostavil.

Mám děti, které jsou mými parťáky. Čím dál víc si to uvědomuju. Když se bavíme o tom, jak "udělat, aby mě mozek poslouchal", když po cestě do školy debatujeme o životě, když jdu běhat a beru s sebou Any na kole. (Která mimo jiné po cestě zvolá moji oblíbenou větu: "Hurá, hospoda. Zvu tě.") Je potřeba si to někdy takhle pěkně napsat, protože těch slabších chvilek je taky pár. ;-)

Aha

Sluncem zalitý den a výlet, který naplánovala Dáda. Poslední letošní koupání v rybníku, sushi, spousta návštěv a domácích produktů a samý ženský. A pro mě zásadní Aha moment. Už dlouho se mi něco tak silného nestalo. Děkuju za další den!

Mini školní výlet

Na naši chalupu. Bylo to moc príma. Zpětná vazba úžasná, nejvíce se líbila stopovačka. A co by šlo udělat jinak? Třeba opéct si buřty. Tak zas příští rok - v červnu. Pod stan. :)

Slunečně

Loni jsem položila otázku sama sobě: Jaká budou naše okna na chalupě? Váhali jsme celé léto. Kromě toho, že se do rekonstrukce lakýrníkům moc nechce, vlastně jsme ani nevěděli, jakou barvu použijeme. Nakonec zvítězila barva, o které jsme ze začátku ani nepřemýšleli. A okna si rekonstruujeme sami. Je to teda práce velká, z celkových osmi oken máme 1,5 okna a dvoje dveře. Pořád je co dělat. :)

A když večer odjíždíme do města, tak je chalupa nádherně osvícená zapadajícím sluncem a doslova září!

Čtvrtek

Čtvrtky budu mít doma kromě Anežky i sousedku Nikču. Dnešní "školu" jsme si parádně užily.

Chobotnice

Celé léto jsem na jehlu, vlnu a molitan ani nesáhla. Vůbec se mi do toho nechtělo. Teď jsem udělala svůj první poprázdninový výrobek - chobotničku pro Aničku. :)

Hledej v druhých dokonalost

Technika, která by měla dětem otevřít oči v tom, jak je každý člověk jiný. Přesto nás však spojuje pomyslný provázek, střed naší osobnosti. Místo abychom se dívali jen na vnějšek bytosti, můžeme se rozhodnout hledat u lidí tento střed dokonalosti. Pokud  se na lidi díváme jako na korálky různých barev a tvarů, můžeme pociťovat osamělost a odlišnost. 

Děti si vybraly korálek nebo knoflík za každého spolužáka a nakonec i za sebe a navlékly na svoji šňůrku. Společně jsme provázky zavěsili na kovový kruh a ozdobili jsme si třídu.

Nějak

...se vnitřně ladím na podzim. O víkendu jsem kopala brambory, uklízela zahradu a taky přijeli známí, se kterými jsme vyrazili do nedaleké obory.

Anna a Elsa

...z Ledového království. Obě vytvořily holky ze špuntu od šampaňského. Pro svoji spolužačku Aničku k narozeninám. Budou se jí líbit, tím jsem si jistá. :)

Dnes

...mám svůj den.  Pár vycházek po městě, schůzka s mojí milou Evou (díky!) a pak pěšky boso kolem řeky. Za chůze jsem upletla věneček na dveře. Nějak už není tolik času jako na mateřské. 

I když - nestěžuju si. Koventinku máme 3 dny v týdnu, dva dny s Anežkou domácí školu. Chodíme, nakupujeme, čteme cedule, uklízíme, sedneme si do kavárny - taková škola s přidanou hodnotou. :)

První školní den

... druhého školního roku.

Podstatně méně nervozity.
Podstatně více dětí.
Bylo to príma. Takové rodinné.

Děkuju Evě a Rádě - jsme bezva tým. Takový doplňující se. :)