Zabydlování

Holky se pomalu stěhují do domečku. Zatím to nechávám na nich. Krásnou patchworkovou deku jsem dostala od kamarádky, stoleček jsme našli na půdě a ještě čekáme na dvě malé židličky, které Petr slepuje - školka je chtěla vyhodit.

Zbývá ještě spousta detailů - dodělat okna, sem tam nějaké prkno, okap, natřít dveře a dodělat postel, která se bude pomocí řetězů spouštět kolmo ze zdi. (Tak jsem zvědavá, jestli se to ze sekce "plány" přesune do šuplíku "realizace".)

Bebe

Betce jsou dneska čtyři. Přála si ledňáčka a šaty pro princeznu. To první zařídit můžu, to druhé nechám na tetičce:) 

A dneska ráno, když jsem ji spící oblékala do školky, jsem zjistila, že pořád voní jako miminko.

Vysvědčení

Začala se přibližovat doba, kdy završíme první školní rok. To, že napíšu slovní hodnocení ručně, to jsem věděla. Ale kam, o tom jsem přemýšlela celkem dlouho. Oslovila jsem naši spřízněnou duši Janu a svoji neurčitou představu jsem jí popsala. A ona ji dovedla k dokonalosti. K dokonalé dokonalosti. Taky byste chtěli takové vysvědčení? Já jo. :)

Jo, a dobrůtku mám odtud.

Letně

Tři dny na chalupě a připadalo nám, že jsme tam týden. Poprvé čas na odpočinek, výlet i hry.

PiŠKVORky

Starý šuplík, který už dávno nemá svoji skříň. Nejprve jsem ho ošetřila toluenem (kvůli červotoči) a pak barvou na dřevo nakreslila čtvercovou síť. Konečně jsme využily kameny, které jsme sesbíraly v Otavě v létě 2013. Any s Bety na ně nakreslily křížky a kolečka a mohly jsme se začít učit hrát piškvorky. Během chvilky pochopila Anežka i "dámu", přestože čtverečky nejsou barevně odlišené. 

A nakonec už jen stačí šuplík otočit, kameny do něj naskládat a zašoupnout ho někam... zatím ještě nevíme kam, ale určitě najde místo v domečku.

Otava 2013

Vhrsti

Určitě znáte postavičky s velkýma očima a tlustým nosem. Autorem je ilustrátor a spisovatel Vojta Jurík, který vystupuje pod pseudonymem Vhrsti. A protože je kamarádem a "sousedem" našich hostitelů, u kterých jsme byli na výletě, přišel se za námi podívat, představil dětem své knihy, pověděl jim vtipnou pohádku, do které se mohly aktivně zapojit a vše výtvarně podložil svými úspornými obrázky.

Permakultura

Dnešní den byl tak trochu výjimečný. Vyjeli jsme s Koventinkou na výlet k jedné naší spolužačce a její rodině. Naučila jsem se spoustu zajímavých věcí týkajících se permakultury a v hlavě mám spoustu dalších otázek. Když někdo umí, tak umí. :)

Bo-sa

Anežka chodí bosa. Zní to jako věta z čítanky pro první třídu.

Začalo to tím, že jsem pro ni měla vyhlídnuté sandály, které jí ale neseděly. Jedno číslo malé, druhé moc velké. A tak se jednoho dne zula a všem tvrdí, že se obuje, až když jí mamka koupí nové sandály. A takhle chodí už tři týdny.

Naší domluvou je jen to, že do Koventinky a do školky je mít bude, zouvat se bude odpoledne a s sebou bude mít vždycky batůžek s botami pro případ nouze. A tak si jde po náměstí i v lese. Jen zírám, po jakém povrchu a jak lehce se dokáže pohybovat.

Dnes s námi šla na první výlet bez bot - po kamenech, v blátě, kopřivami. Je to beran - kousne se a jde.

S prstem v nose

Tak přesně se nám jezdí, když máme silného a spolehlivého zadáka a vzornou posádku. Letošní Berounka byla poněkud kratší, ale o to intenzivnější. První den jsme zamákli a zvládli jsme trasu, která se obvykle jezdí na Berounce dva dny - málem jsme se při tom uškvařili, ale na docela dlouhou zastávku v občerstvovně a koupačku ještě čas vyšel. Druhý den jsme kvůli dešti a předpovědi bouřek ani nevyjeli. A tak jsme tak různě skupinově posedávali, až nakonec jsme se odpoledne vydali na výlet na hrad Libštejn.

Letos to byla pohoda. Holky ani nedutají, občas vidí káně, tady zase upozorní na sojku, tady se jim líbí skála s vzácnými skalničkami. Zajedeme se podívat na rybáře, kteří právě ulovili mega kapra, čas od času zastavíme a jen tak posloucháme ptáky. Na Berounce se má člověk pořád na co dívat. A navíc teď, na začátku června, tam všechno kvete a voní - akáty, černý bez, kosatce, různé druhy vodních rostlin a skalniček...

A večer - když děti pomáhají rozdělat oheň a nosí pivo z hospody, běhají kolem, přinesou ropuchu a přijdou celé mokré, protože zapomněly, že už nemají boty do vody, celá parta se večer konečně sejde a dorazí i ti, kteří necestovali celý den po vodě - tak to má prostě svoje. A taky, když chcete spát a řev z hospody se neustále stupňuje, vrcholí kolem třetí ráno songy, které vám vadí i ve dne, následně je vystřídá zpěv (řev) ptáků a ohlušující žabí koncert - i to má své kouzlo. Ale to člověk dokáže ocenit, až když přijede domů, rozloží mokré věci, dá si dobrou večeři, a může se jen lehce usmát. :)

Další etapa

Nedávno jsme ji doprovázeli poprvé do školky a dnes byla slavnostně vyřazena. Zvládla to perfektně, i když trémou skoro ani nespala. Jsem pyšná!

2012