sobota 18. března 2017

Zintenzivnění smyslů

Zápisky z 5. března 2017:
Včera byl můj poslední den v horách. Bylo zajímavé pozorovat proměnu krajiny od suché trávy a kosodřeviny, přes obrovské rododendrony, z nichž visí mech. Pod nimi rostou lýkovce a bambus. S ubývající nadmořskou výškou visí všude liány a les získává charakter džungle. Chvilku pozoruju hrající si opice. Sestupuju níž podél horského potoka - objevují se kapradiny, cesmíny a další listnaté stromy, které neznám. Občas se zastavím a pozoruju dravce kroužící nad hlavou.

Další den se krajina stává více zemědělskou - procházím horské vesničky a sleduju poklidný plynoucí život. Ženy v kamenolomu na mě mávají, chvilku si zapinkám míčem s klukem, ktery sedí u cesty. "Ty nejsi ve škole?" ptám se. "Ne, je sobota." odpoví mi bleskově. Čas plyne a já nevím, jaký je den. Nevím, kolik je hodin. Když je tma, jdu spát, když je světlo, vstávám. Když mám hlad, najím se.

Po několika hodinách jízdy místním autobusem, kdy jsem se třikrát kousla do jazyka, se vracím do města. Najednou si uvědomuju, že se cítím, jako kdyby mi někdo znásilnil smysly. V horách jsem si mohla sama vědomě vybírat, jestli chci vidět, slyšet, nebo cítit. Tady je toho najednou moc a všechno se vtíravě dere do centra mé pozornosti. Teplota vzrostla minimálně o 25 stupňů. Sedím v autobuse a jedu po místní highway na jih do džungle. Už jsem se zase kousla do jazyka.






















Žádné komentáře:

Okomentovat