neděle 19. března 2017

Divočina

Vystupuju z loďky. Letmo poslouchám instrukce průvodce, který jde s námi džunglí. Když poběží nosorožec, musím na strom, když přijde medvěd, obličejem na zem. Nebo obráceně? Už nevím. Představa tříhodinové procházky v prostoru, kde se běžně pohybují tunová zvířata, mi způsobuje lehkou nervozitu. Máme jít za sebou v řadě. Vpředu i vzadu skupiny jde jeden průvodce s bambusovou holí. Chvilku jdu téměř vzadu, přičemž si nemůžu nevšimnout nepálského průvodce, ochránce a stopaře v jedné osobě, kterak se se mnou snaží navázat kontakt.

"For you." podává mi cosi v zavřené pěsti. Natáhnu dlaň a na ruce se objeví ploštice velikosti ještěrky. "Thank you." usměju se. Ohraný vtípek pro zahraniční turistky zřejmě nevyšel, panika neproběhla, a tak jdeme zase mlčky dál.

Po chvíli zahlédneme v dálce ve vysoké trávě velký šedý balvan. Průvodci usoudí, že je to nosorožec. Nehybně stojíme a sledujeme. Zadní průvodce opět vycítí příležitost. Zaujatě mi poklepe na rameno a táhne o kus dál. Výhled mám teda parádní. Nezapomene mi pochválit dalekohled a téma je na světě.
Ptám se na některé ptáky, které jsme ráno viděli při plavbě loďkou. Vytáhne z batohu knížku a ochotně ukazuje. Jakmile vidí můj zájem, mám svého soukromého průvodce národním parkem. Jmenuje se Bishnu.

Díky Bishnuovi jsem dnes mohla pozorovat několik druhů volavek a ledňáčků, různé kachny, čápy, zejozoba, hnízdiště marabu a několik pávů. Nad námi přeletěli ťuhýci, žluvy, vlha, papoušci, ve větvích seděl zoborožec a z břehu nás sledovali kormoráni. "Máš hezkou knížku." říkám po chvilce.
A nebyl by to příběh s dobrým koncem, kdybych knížku teď nedržela v ruce. Ale ne novou - tu pěkně starou, používanou, s adresou a telefonním číslem. Až něco budu potřebovat.
Odpoledne jedeme džípem. Zastavíme, Bishnu nalistuje v knížce, já určuju, co vidím. Podtrhávám, překládám názvy, sleduju, fotím, poslouchám a večer napočítám 41 druhů určených ptáků. To, že jsem viděla pár nosorožců, medvědů a krokodýlů, to je vedlejší. :-)




















:-)

2 komentáře:

  1. Luci, máte můj obdiv, velký obdiv! Potřebovala bych toto odhodlání v sobě také nalézt. Těším se na každý Váš příspěvek, nejen z této Vaší cesty proti strachům. Moc Vás zdravím! Martina

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Luci, jednou jsem vás kontaktovala a dovolím si tudíž tykat. Moc ti fandím a obdivuji. Celou tvoji práci ve školičce (jsem učitelka v 1. třídě), ale i pobyt na této cestě. Jak ses tam dostala? Určitě jsi plná dojmů, piš, piš, prosím.
    Já jsem si dovolila tento týden o jarních prázdninách vycestovat na 5 dní do Dublinu a jsem doslova nabitá zážitky. Ale s tvými se to určitě nedá srovnat. Těším se na tvé další příspěvky. Olina Z.

    OdpovědětVymazat