V sobotu jsem si uvědomila, že vystupování z komfortní zóny ve mně vzbuzuje paradoxně jistotu. Jistotu, že se musím na něco konkrétního soustředit, neutápět se ve svým pohodlí a nemyslet na totální blbosti.
Intuice mi říká svlíkni se a plav. Teda, říká mi i spoustu jiných hovadin, ale já se snažím to třídit.
Letos jsem si Šumavu po dlouhých letech moc neužila. Už nás ale nebavila ta neustálá inverze, tma a zima, a tak jsme vyjeli alespoň na jeden den - nabít se. Kdyby mi někdo řekl, že se budu v půlce listopadu vyhřívat na Šumavě na slunci, holky budou běhat bez bot a v triku, řekla bych, že to není možný. :) Počasí se opravdu vyvedlo a taky jsem zjistila, že už si klidně můžu dát výlet i s dětmi tempem, které mi vyhovuje. Všechno to strašně letí...
Součástí letošní slavnosti bylo představení tří projektů, na kterých děti tři měsíce pracovaly. Kluci a holky z projektu Vaření a pečení pře...
.JPG)
