úterý 21. března 2017

Tady!

Během celého výletu jsem prožila mnoho zajímavých momentů. Přes hory a džungli jsme se přesunuli zpět do měst za lidmi a památkami. Vše probíhalo tak nějak v poklidu do doby, než jsme se dostali k největší asijské buddhistické stúpě Boudhanath. Najednou jsem měla pocit, že tam jsem doma.
Cítila jsem zvláštní napětí v břiše a bylo mi tam dobře. Nejraději bych všechny objala. Kolem stúpy chodily neustále stovky lidí s buddhistickou malou v ruce a odříkávaly mantry. A protože jsme u stúpy bydleli dva dny, trávila jsem tam každou chviličku svého volného času. Ráno v šest hodin tam bylo stejné množství lidí jako odpoledne. Mniši zpívali a točili modlitebními mlýnky. Peníze, které jim lidé dávali, potom přenechávali žebrákům a postiženým. Pozorovala jsem krásné staré ženy s tradičními tibetskými šperky tvořenými tyrkysem a korálem. Obdivovala jsem zemité barvy jejich oblečení. A taky rychlost jejich chůze kolem dokola. 

Kolem stúpy Boudhanath bydlí velké množství tibetských exulantů. Cítila jsem tam klid a pozornost lidí zaměřenou dovnitř do sebe. Večer se kolem stúpy rozsvěcovaly máselné lampy, které ve větru rychle plápolaly.

Ani nevím, kolikrát jsem za tu dobu stúpu obešla. Chodila jsem každou volnou chvíli. Potom jsem si na trhu koupila ovoce, nakrájela ho na tácek, sedla jsem si na lavičku a vychutnávala si vzácné momenty.

Celých 17 dní mě provázela mantra Óm mani padmé húm, kterou jsem všude slyšela. Asi navždy ji budu mít spojenou s touto, pro mě důležitou, cestou.

Je to nejznámější mantra tibetského buddhismu. Tato mantra transformuje negativní emoce. Óm transformuje pýchu a egoismus, ma žárlivost a závist, ni připoutání a egoistická přání, pad nevědomost a zmatek, chamtivost a lakotu a húm nenávist a hněv. K recitování této mantry pro začínajícího praktikujícího není potřeba zasvěcení od duchovního učitele. Odříkávat ji může každý, kdo cítí, že to přinese užitek jemu a ostatním cítícím bytostem.







Žádné komentáře:

Okomentovat